Dokonalá Sázava

PÁTEK
Jakožto před každou duhovou plavbou, tak i před touto jsme se v odpoledních hodinách sešli v našem domovském přístavu v nádražní budově ČD, kde jsme se nalodili na loď na kolejích. Ve Světlé nad Sázavou jsme se přelodili na Posázavský pacifik a pokračovali jsme do železničního přístavu v Čerčanech, kde jsme se vylodili a po krátkém pěším přesunu jsme se přesunuli do místního v kempu, který se rozkládal na levém břehu řeky Sázavy, kterou budeme v následujících dnech splouvat.

Jelikož kamp byl přeplněný, chviličku zabralo, než si každý našel ideální anebo aspoň uspokojivé místo pro svůj stanový příbytek. Po té jsme se hromadně, ale každý ze svých zdrojů, vydatně navečeřeli. Po večeři bylo školení nevodáků na vodáky.

Večer každý trávil, jak bylo libo. Někdo hrál v kempu a s celým kempem megafotbal, někdo šel prozkoumat přilehlé okolí, jiný zase šťoural klacíkem do ohně.

Za zvuků kempové diskotéky pro široké okolí jsme usínali a mnozí za hluku té samé diskotéky i mnohokrát za noc probouzeli, ale jinak noc proběhla klidně, i když trošku rušeně.

-Zlesi-

SOBOTA
Ráno jsme radostně vstali a konečně se s celodenní svačinou v sudu nalodili. Nabrali jsme směr Týnec nad Sázavou. Po cestě jsme nejen často svačili, ale také se kochali posázavským okolím. Čekalo nás i několik jezů, které jsme hravě zvládli. Svítilo nám krásně sluníčko a tak jsme si to vážně užili.



Odpoledne jsme dorazili do Zbořeného Kostelce, kde nás čekala nejen další svačinka, ale také výšlap na zříceninu gotického hradu.



O té jsme se od pana Pastyříka dozvěděli řadu zajímavých pověstí i souvisejících historických událostí. Cestou ze zříceniny jsme si chytře nasbírali dřevo na oheň, protože Zlesi zkušeně věděl, že v kempu bude o dřevo nouze a pak už nás čekal jen krátký úsek do Týnce nad Sázavou. Tam jsme postavili stany a vyrazili jsme na zbytky Týneckého hradu: http://www.mestotynec.cz/muzeum/hrad.htm, kde mají ve věži živé netopýry. Mnohem víc nás potěšila výstava historických hraček ve sklepení :-) Večer jsme si ještě opekli vuřty na ohýnku a ulehli ke spánku.

-aleš-

NEDĚLE
Po klidné noci bez hitů Michala Davida, jsme se probudili do zataženého, ale již nedeštivého rána. Po vydatné snídani jsme zabalili mokré stany a vydali jsme se směr Pikovice, na nejhezčí úsek našeho putování v korytu řeky Sázavy.
Cestou jsme zakotvili na stylovém místě pod silničním mostem nedaleko Lešan a šli jsme se podívat do tankového muzea. Zde nás sice nepřivítal růžový tank, který si odjel krášlit hlavní město, ale viděli jsme zde mnoho jiných válečných strojů, ze kterých šel strach a které rád vidím jen v muzeu a ne na bojišti.



Po prohlídce muzea jsme si dali v místním občerstvení malou svačinku a přesunuli jsme se zpět k řece k našim lodím.
Po nalodění se nám řeka Sázava a sázavské údolí začalo ukazovat ve své nejhezčí podobě. Řeku lemovaly typické chaty nejen v blízkosti vody, ale i na skalních převisech vysoko nad řekou. Museli jsme překonávat i větší množství jezů, některé z nich se staly osudné nejen nám méně zkušeným vodákům, ale i velký vodák a vedoucí výpravy Radek, musel okusit chladnou Sázavu. Nicméně bez jezů by nebyla voda vodou a všichni jsme bez větších problémů dorazili do Pikovic, kde naše putování končí.



Po vrácení lodí, pádel, vest a sudů jsme se přesunuli na nedaleké vlakové nádraží. Čekání na vlak nám zpříjemnili vedoucí výpravy Radek s Luckou předáním diplomu za zdolání vodního toku. Vlakem jsme se s přestupem v Praze vydali zpět k domovu.
Za příjemně strávený víkend děkuji vedoucím a všem účastníkům výpravy.

-martin-