Hardcorová čarodějnice Smolilína, aneb mafiáni opět přežili

Jakožto každý rok, tak i tento rok nastal tolik očekávaný den nás NEčarodějů, abychom mohli upálit na hranici ty, co magii ovládají. Mimochodem tímto počinem je zachráněn nejenom celý svět, ale i hrstka odvážných, kteří se sešli u studánky pod Klafarem, a tím zachránili i naše mafiánské rodiny a jejich svět, na který se jedna obzvlášť zláááááá čarodějnice zaměřila.

Čarodějnice se zjevně domákla, že nejodvážnější z odvážných mafiánů jí jdou po krku, a že ji chtějí otestovat žehem. Od samého počátku nám metala bouřky do cesty. I když některé slabší povahy, včetně mě, navrhovaly, a jak nám bylo v každém dopise od čarodějnice doporučováno, navrátit se zpět. Cestou jsme totiž nacházeli znamení ve tvaru kříže, pod kterými se skrývaly úkoly, které jsme museli učinit pro zdárné poražení magických sil. Úkoly byly rozmanité. Tak třeba poznat a spárovat různé ingredience do lektvaru, překonat určitou část cesty s omezeným počtem končetin, rozdělat oheň za neohnivých podmínek a spálit ingredience, sníst něco neurčitého podezřelé chuti a jiné těžké úkoly.

Po zdolání cesty a všech možných i nemožných úkolů, nás za hustého deště, s hromy a blesky nad hlavami čekal úkol poslední, úkol nejtěžší. V setmělém lese jsme museli nalézt a posbírat tělesné zbytky poražené čarodějnice. Po tomto úkolu, kterým jsme zdárně dovršili náš boj s čarodějnicí, na nás nezůstala nit suchá (...samozřejmě že jen od deště).

I když čarodějnice byla už v pánu, přesto se nám mstila bouří, která neustávala. Zaslouženou odměnu, kterou si každý z nás schraňoval po celou cestu v tlumoku, jsme ani neopekli a různými způsoby jsme se vydali cestou necestou domů.

A díky našemu vítězství nad temnou silou je náš svět takový, jaký jsme ho znali včera a jaký ho budeme znát i zítra.

Jména odvážných z nejodvážnějších: Tom, Majkí, Pasťa, Smolda, Marťan, Majkl, Poky, Pitrís, Lucysh, Zlesi, Beruš, Yetti, Big.

-zlesi-