VELIKONOČNÍ BRNO

PÁTEK
Když jsme se v pátek 22. 4. 2011 v 10:10 srazili před halou vlakového nádraží, čekalo na nás příjemné překvapení. Místo 300Kč jsme platili jen 200!!! :) Byly totiž přepočítány všechny náklady a DUHA navíc dostala nějakou dotaci od státu. Dostali jsme také pytlíčky s přísně tajnou látkou, kterou jsme měli dopravit dealerovi do Brna. Za dvacet minut měl odjíždět vlak a vedoucí zjistili, že ještě pořád nejsme všichni. Chyběl jeden vedoucí, jehož jméno nesmím prozradit (Byl to Míra). Hned se otevřela sázková kancelář, kde se na jeho příchod sázelo. Přišel v časovém rozmezí 5-10 minut. Kolem 10:30 jsme (již v plném počtu) dorazili na nástupiště, James pronesl památnou větu: „Všimli jste si, že jediná holka je tady Gogo?“ Další sázka byla vymyšlena na příjezd vlaku: „Postavte se tady za ten spár, nikdo se nesmí pohnout, a kdo bude stát přímo proti dveřím vyhrál.“ Už si nepamatuji, kdo vyhrál.
Nastoupili jsme do vlaku, vešli jsme se do dvou kupé a vyrazili směr Brno. Za jízdy Míra vymyslel hru, ve které jsme měli vymyslet co nejvíce slov, která začínají i končí na a. Nepatrným rozdílem vyhrálo zadní kupé v obsazení Rosi, Kubula, Munzík, Soník a Pasťa.
Po pochodu, při kterém bylo (alespoň mně) velké vedro, jsme dorazili na Malinovského náměstí, kde už na nás čekal Pitrís, který nás zavedl do bytu nazývaného privát.
Když jsme přišli na privát, objevili jsme nádhernou věc. Byl to stolní fotbálek. Potom jsme odevzdali domácímu přísně tajnou látku a najedli jsme se zásob, které jsme měli z domova.
Následně jsme vyrazili do parku Lužánky. Tam jsme hráli hru, podobnou hře Logik. Kolem budovy byli rozestavěni čtyři vedoucí a my jsme k nim běhali a říkali různá čísla. Vedoucí nám potom řekli, kolik cifer máme dobře.
Potom jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna šla na fakultu druhá zůstala v parku. Na fakultě jsme viděli tři velice zajímavé věci. První byla myš, která bez jediného tlačítka vykonávala v Google earth všechny funkce. Druhá věc bylo pero, ve kterém jste cítili odpor. Třetí věc byly ovladače jako na konzoli, kterými se dalo prostorově malovat.
Po cestě na Špilberk jsme viděli největší pajzl v Brně a Poky nám koupil zmrzlinu. Na Špilberku jsme si zahráli hru „Kostka“, ve které jsme na každém rozcestí každé cestě dali číslo a kolik na kostce padlo, tudy jsme šli.
Než nás ze „Špilasu“ vyhnali, poslechli jsme si zvonkohru.
Na privátě jsme se najedli opět ze svých zásob a šli jsme spát. Vedoucí nám zazpívali a Pitrís přečetl odbornou lékařskou pohádku. Poté jsme usnuli a…*

*pokračování u Soníka

-pasťa-

SOBOTA
Bylo krásné brněnské ráno, sobota 23. 4. 2011. Hned po probuzení na nás čekala výborná vajíčková pomazánka s rohlíky (pomazánky bylo více než rohlíků) a po tom, co jsme skoro všechno snědli, jsme se vydali na celodeňák.
Nejprve jsme dostali závěť Dona Louigiho, kterou jsme vyluštili a podle ní jsme se vydali na cestu. Se závětí v kapse jsme chytli šalinu, která stavěla asi sto metrů od místa kde jsme bydleli, a dojeli na konečnou – Obřany, Babická. Hned jsme se vydali na cestu.
Cituji Rosiho: „Koukejte se po zahrádkách, jestli neuvidíte tu miniželeznici, co tu má někde být“. Pak jsme se vydali na cestu ale Rosimu to nedalo a zeptal se. A víte co se dozvěděl? „No, tak to jdete na špatnou stranu, miniželeznice je úplně na druhou stranu.“ Ještě že se zeptal. Tak jsme se otočili a šli zase zpátky (pak jsme podle mapy stejně zjistili, že je to zacházka, a na konec jsme tam nešli).
Pokračovali jsme proti proudu Svitavy až na zříceninu Obřany, kde si James našel svoje (nevím, jak tomu přesně říkal) „Kleštič“ a všechny s ním otravoval. Hráli jsme tam hru, kde jsme museli obmotat co nejvíce stromů jedním lankem. Byla to plichta: 11 X 11.
Dále jsme šli na Šumberovu díru, což měla být jeskyně, kterou jsme neviděli. Za to jsme viděli pomník a využili laviček kolem něj a najedli jsme se tam. Tam jsme si ve dvojicích svázali nohy šátkem a dávali si závody.
Dále, již bez svázaných noh jsme postupovali na vyhlídku Hornek, kde jsme pomocí Mírova zrcátka opalovali různé kusy dřeva i nedřeva.
Odtamtud se nám cesta jaksi vymkla z rukou a „trochu“ jsme si zašli. Když jsme došli do mlýna (do trochu jiného, než jsme měli namířeno), tak nám řekli, že jdeme špatně a doprovodili nás na další cestě.
Šli jsme podél proudu a zastavili jsme se v jedné hospodě. O další cestě rozhodl pan Kostka – 1, 2 na hrad; 3, 4 vlevo podél řeky; 5, 6 vpravo podél řeky. Padlo 5, a proto jsme šli vpravo. Do mlýnské restaurace jsme došli „v pohodě“ a pán, co tam pekl maso, nám řekl, že více informací získáme na základně.
Za Jamesového stálého vtipkování o masu jsme došli až na stanici MHD a dojeli do Brna. K večeři jsme měli kuřata udělaná Luckou s kari rýží nebo normální rýží.
Pak jsme po privátě posbírali lístečky a pomocí „Wingdings 1“ na Pitrýsově PC jsme zprávu rozluštili. Původní znění:

Hledejte v nivním parku. Hledají ti, co nikdy nespí.
Nakonec nám vedoucí řekli, co znamená nivní: Lužní (-> park Lužánky). Vydali jsme se tedy v noci do Lužánek. Po cestě nám však jeden ze tří vedoucích, konkrétně Pit, oznámil, že mu volají ostatní. „Ti pííp nám můžou být u pííp a pííp a pííp a pííp...„, a prej že si máme jít ten poklad vybojovat. V Lužánkách jsme hráli indiány o poklad a nakonec jsme ho po pár drobných úpravách pravidel našli. Tak dobrou noc.
PS: Naši sobotní trasu najdete zde.

-sony-

NEDĚLE
Ráno nás probudil Pitrisův zábavný budíček.
Když jsme vylezli ze spacáků,umyli jsme si zuby a převlékli se,posnídali jsme mazanec s marmeládou. Poté jsme si zahráli hru BANG!
Když jsme dohráli,čekal nás dobrý oběd.Měli jsme těstoviny s boloňskou omáčkou a sýrem.S plnými bříšky jsme si sbalili bágly a šli jsme si zahrát hru se šátky a básničkami. V této hře jsme si museli zapamatovat básničky a potom je říci Rosimu. Ale ostatní nám v tom mohli zabránit tak,že nám vytrhli šátek za pasem.
Po této hře jsme šli na nádraží.Poky sehnal jízdenku a jeli jsme do Žďáru.
Na žďárském nádraží jsme poděkovali Rosimu a Pokymu za akci která byla móóóóóc super(i počasí vyšlo:)).

-kubula-