Mapa naší plavby:

Posádky lodí:

Yetti + Ája, Míra + Bart, Poky + Nikiska, Gogo + Puma, Nikis + Honzys, Freiwy + Terka, Beny + Mini, Daniela + Čely, Pitris + Jirka, Max + Léňa, Emysh + Moňa, Rosi + Heri, Johny + James, Romík + Honzík, hOnza + Klárka, Vency + Bajča, Sádlo + Misha, Zlesi + pan Pádlo.

Pátek 5.6.

Konečně je tu pátek pátého, a to je den, kdy vyrážíme na dlouho očekávanou vodu. Zlesi nás navnaďoval už pěkně dlouho, takže já jsem se už nemohl dočkat. Zapínám počítač, abych se podíval na počasí. Pátek bez deště, sobota skoro celý den sice zataženo, ale jen s malými přeháňkami, neděle dopoledne nic a odpoledne déšť. Tak to vypadá dobře, s trochou štěstí moc nezmokneme! Začínám se pomalu balit, přitom pořád očumuju počasí, cpu se a zjišťuju info o Zruči nad Sázavou. Za chvíli mám hotovo, ještě nakoupit jídlo na večeři a na snídani - zbytek se dokoupí až na cestě. Jen taktak všechno narvu do cestovky, zip nejdřív protestuje ale nakonec použiju ještě větší sílu a jde to! A už jsou 3 hodiny, s bráchou vyrážíme na nádr.

Tam už čeká pěkná kupa lidí. Však nás taky jede skoro 40. Vybírají se peníze, kupuje jízdenka a odchází na druhé nástupiště. Sice na koleji z Brna je nějaký zátaras a bagr, ale to nás vůbec nerozhodí. Až když nám pán železničář oznamuje, že ten bagr fakt neuhne, se přesunujeme na správné třetí nástupiště. Rozdělujeme se na 4 flotily, které jsou poměrně vyrovnané - například u nás máme jediné dítě Honzíka, o kterého navíc pečuje správný táta Roman, na druhou stranu Moňa je ve své flotile jediná nad 18 let:) Nikdo ale neprotestuje a to je hlavní. Líbáme pana Pádla. Pan Pádlo je...pádlo:) A nelíbáme ho proto, abychom všichni chytli žloutenku, ale protože se to před odjezdem na vodu sluší a patří. To už přijíždí rozpálený rychlík, nasedáme do 2 vagonů, aby průvodčí měl nějaké zpestření, až nás bude počítat. Za chvilku jsme v Brodě, přisedá Vency a za další chvilku ve Světlé, kde přestupujeme na Posázavský Pacifik. Jelikož máme dost času, tak si čas krátíme různými hrami nebo kofolou v nedalekém občerstvení. Za necelou hodinku přijíždí rychlovlak, nasedáme a vyrážíme do Horky nad Sázavou.

Tam nás Zlesi s Pokym na chvíli opouští, aby zjistili kde je kemp. My ostatní se zatím seznamujeme s nováčky, kteří jsou z nás celkem vykulení:) Maxe s Léňou už většina zná, ale zjišťujeme, že Čelyho mamka se jmenuje Daniela, ta paní která přišla s Yetti je její spolužačka z prumky a máme jí říkat Ája, a nebo že Roman a Honzík jsou syn a manžel od Šéfi. Tihle všichni mají potom za úkol každému z nás dát tašku nebo batoh, který mu podle nich patří. Někdo nedostal žádnou, zato Freiwy se táhnul se třema největšíma cestovkama:)

V prázdném kempu si vybíráme místo pro stany a začínáme stavět, někteří zjišťují, že stan jaksi nemají a vydávají se volat na nádraží, jestli třeba nezůstal ve vlaku. No, sranda musí být... Dáváme si večeři a po ní pár veselých her. Třeba takovou, že se rozdělíme na zadáky a háčky, a chudák zadák musí celou dobu tahat háčka na zádech a chytat ostatní. Hra je tak veselá, že se k nám přidává pár chlapů z vedlejších stanů. Už méně veselá je pro několik dalších vodáků, kterým málem zbouráme stan.

Proto se radši vydáváme na krátkou procházku po vesnici. Hned na začátku objevujeme jez, ze kterého se mnohým ježí vlasy na hlavě, ale Zlesi nás uklidňuje, že budeme začínat až za ním. Postupně procházíme celou vesnici a pak to zase otáčíme a už po jednotlivých flotilách se vracíme zpět do kempu. Po cestě vymýšlíme své názvy, pamatuju si ale jen dva z nich - Ukrutoři a Bobři. To už je skoro čas udělat dětem pápá a jít spát - teda děti:) Vedoucí si ještě dávají jedno nebo dvě pivka na dobrou noc, a taky zalezou, protože zítra nás čeká to, kvůli čemu jsme sem vyrazili!

-gog-

Sobota 6.6.

Sobota, druhý den našeho vodáckého výletu, začala v časných ranních, pro některé z nás dosti nekřesťanských, hodinách. Měl to být první ostrý test našich vodáckých schopností a nutno také podotknout, že pro většinu osazenstva našeho výletu to byla velká premiéra, zároveň jsme také doufali, že ne derniéra. Po sbalení stanů a absolvování teoretického kurzu vodáctví (v hlavních rolích Rosi a Zlesi) jsme narvali všechny naše věci do přidělených sudů a odebrali jsme se na břeh nevyzpytatelné řeky Sázavy. Po otázce zlesiho „Už jste někdy jeli vodu?“ mířící na Nikise s Honzysem a následné odpovědi „Ne, ale věříme si“ bylo o zábavu na dalších 5 min. postaráno. Posádka byla vypuštěna na vodu a za nejasných okolností se jí podařilo uvíznout na jediném kameni, který řeka skýtala. Rozjely se tedy záchranné akce, které byly úspěšné a po nalodění i poslední posádky jsme mohli vyrazit vstříc novým dobrodružstvím. Jak můžete vidět z fotografií, cesta probíhala klidně, místy až ležérně. První zastávka byla plánována zhruba po 3 kilometrech ve Zruči nad Sázavou, která, jak jsme se později dozvěděli od Goga, měla být na Baťův popud obuvnickým centrem, což se ovšem díky válce nestalo. Zakotvili jsme v jedné příhodné zátoce a šli jsme nakoupit proviant do nejmenšího Tesca v historii Tesca vůbec. Poté jsme se naobědvali a odpočívali po prvních ujetých kilometrech. Samotná Zruč nad Sázavou nám připadala jako město duchů aneb kde nic tam nic. Postupně jsme zjistili, že tímto tempem (zhruba 3km za 3 hod.) bychom do dalšího kempu v Kácově dorazili asi ve 2 v noci, tudíž jsme museli přidat do kroku(do plavu ?). Vrhli jsme se tedy na to, absolvovali po cestě několik více, či méně náročných jezů a razili jsme si postupně cestu vstříc vytouženému ubytování. Počasí nám ovšem nepřálo a asi 4 km před cílem nás zastihly přívalové deště, které nám ovšem rozhodně nijak výrazně nezkazily náladu. Bičováni kapkami velkými jak pingpongové míčky jsme si zpívali do rytmu (některým z nás ten déšť asi trošku lezl na mozek, že Bajčo a Vency) a postupně ukrajovali ze zbývajících kilometrů. Zhruba 100m před naším kempem byl poslední jez, který nás ten den měl čekat, nebyl ovšem sjízdný (o opaku nás přesvědčili až naši slovenští kamarádi), tudíž jsme lodě přenesli a doplazili jsme se do cíle. Všichni promoklí až na kost jsme postavili stany (ti chytřejší počkali 10 min., až vysvitlo sluníčko) a šli se zahřát do místního bufetu. Únava z absolvovaného dne byla zřejmá, návštěvu místního pivovaru jsme tedy odložili na pozdější hodiny (nutno podotknout, že cena byla opravdu přátelská) a odebrali jsme se společně s dětmi do našich příbytků. První den na vodě jsme tedy absolvovali beze ztrát, plni zážitků a naprosto vyčerpaní.

-freiwy-