Vánoční Brod

17/12/2006

20x Dárečci: Vency, Míra, Belzy, Wajgl, Beny, Evča, Váša, Filip, Čely, Míša, Puma, Baryš, Karel, Sája, Poky, Katyš, Gogo, Pitris, Big, Emyš

I když venku to tak nevypadá, už za týden tu máme Štědrý večer a proto jsme se vydali na předvánoční akcičku do Havlíčkova Brodu. Nejdůležitější cíl byl zdolání havlíčkobrodské věže! A jak to dopadlo?

Na nádraží se sešlo 19 věžníků, všichni obvěšení vánočními dárečky a s pohodovou vánoční náladou. Rozdělili jsme se do čtyř dárečkových skupinek, koupili jízdenku a vyrazili na vlak. Ve vlaku každá skupinka musela složit básničku, která obsahovala slova: věž, duháci, rolnička, dáreček, vánoce. Další úkol pro skupinky byl vystoupit v Havl. Brodě a hledat červené ER, heslo: Vency. Všichni hledali a nakonec se všichni našli a dokonce jsme našli i Vency, která byla ukrytá v červené trafice Relay. Jen co nás Vency přivítala, vyrazili jsme směr náměstí. Na jedné velmi klidné křižovatce, jsme si zarecitovali složené básničky z vlaku. Byly super! Každá originál! Pak jsme pokračovali dál na náměstí, tam jsme byli „cobydup“. Přesně uprostřed náměstí, u morového sloupu, jsme si dali skoro hodinový rozchod. Všichni šli trhat nebo-li trhovat na trhy, někdo se zahříval v obchůdkách, někdo studeným párkem v rohlíku a někdo u stánku s medovinou. Jen co jsme se všichni sešli, šli jsme navštívit městské muzeum, kde byla výstava betlémů. Měli jich tam hafo moooc! Možná 18. Zkoušeli jsme je všechny spočítat, ale bylo to těžký. Bigovi v betlémech pořád chyběli krávy a oslové, ale mě se zdálo, že jich tam bylo tak akorát. Tak až jsme si všechno prohlídili a spočítali, vydali jsme se zjistit informace o Hnátovi. To je takovej kostlivec, kterýho mají v Brodě na starý radnici a za trest jim tam musí zvonit a hubu otvírat, páč QUA HORA NESCIS ("kterou hodinu nevíš"). Pak jsme se vydali prozkoumat městské hradby, které jsme úspěšně našli a taky jsme si stihli zahrát běhací štafetu kolem rybníka pro zahřátí. Už se pomalu blížila třináctá hodina, to znamenalo, že jsme se začali přesouvat k věži a tam jsme vyčkávali, zda přijde průvodce, aby nás pustil do věže. Přišel skoro přesně, to mi spadl kámen ze srdce, páč nenavštívit tu věž, to by mě moc mrzelo! A už jsme se točili nahoru do schodů a až jsme si jich pár vyšlápli, ocitli jsme se ve zvonici, kde na nás koukali tři velké zvony! Teda jeden největší – Vilém, druhej menší – Václav a třetí nejmenší Barbora. Pán průvodce nám o nich popovídal a taky nám ještě ukázal jeden schovanej zvon nad oknem. Jen co jsme je obkoukli, šli jsme ještě výš a tam na nás čekalo další překvápko! Super luxusní koupelna s wc, několik pokojíčku a chlívek pro kozu! Fakt! Páč v té věži kdysi dříve někdo normálně bydlel, nějakej hlásnej. No a o další patro výš byly taky pokojíčky a výstup na ochoz. Takže jsme to všechno prolezli, vyslechli si další povídání k věži a pak jsme zase sestoupali dolů. Bylo to super! Takovou věž jsme ještě s věžníkama neviděli! A tolik zvonů! No super! Poděkovali jsme průvodcovi a rozloučili se. Nyní nás čekalo rozdávání dárečků a tak jsme hledali vhodné místečko. Vybrali jsme si nedaleký altánek v parku Budoucnosti. V parku jsme také narazili na dětské hřiště, nejvíce se tam asi líbilo Mírovi, který si osedlal koně a vypůjčil si od Filipa meč. Jen co se Míra vyřádil, vyšlápli jsme k altánku, tam jsme ozdobili mašličkami hezký smrček a pod něj dali naše dárečky. Poté jsme si postupně pro dárečky chodili, každý si mohl vybrat jaký chce. Páč když dárky, tak pro všechny! Bylo to hezký, každý dostal nějakou drobnost a všichni měli radost. Někdo dostal plyšáčka, někdo bombóny a nebo třeba sobotní noviny – velmi praktický dárek. Taky jsme zde vyhodnotili nejšikovnější skupinku – tu růžovouškou! Ale šikovní byli všicí, takže jsme dostali duhový srdíčkový lízátka. Mňam. No a pomalu se blížil čas odjezdu našeho vlaku, takže nám nezbývalo nic jiného, než se fofrem vydat směr nádraží. Cestou jsme ještě potkali Káju Borovskýho, zamávali jsme mu a šli dál. Vency nás úspěšně dovedla až na nádraží. Tam jsme se s ní rozloučili a taky s pražandama a odjeli rychlíkem domů. Ve vlaku se již nic zvláštního nestalo, kromě 15timinutového přemlouvání Filipa Sájou, aby si zalepil to bebínko – bohužel neúspěšně a zadumanou průvodčí, která se snažila gogovi a mírovi vysvětlit, aby tam mezi těma vagónama opravdu nestáli, že pokud se vlak přetrhne, tak je to právě tam! Na nádraží ve Žďáře jsme se pochválili a to už bylo opravdu, ale opravdu vše! Hezká pohodová vánoční akcička se splněným cílem!

Emyš

O kostlivci na radnici:

[gogo 2006]