|
st 26. - so 29.října 2005 |
Podzimní prázdniny v Českém ráji |
|
|
Odkazy:
|
|
Děti: Instíci: Vedoucí: Moonlight Shadow |
Středa 26.10. by HormlováZe Žďáru nad Sázavou jsme se do Jičína vydali již časně ráno. Ale to bych předbíhala! Na nádraží se nás nakonec sešlo 19 místo očekávaných už ani nevím kolika. Kdo měl jet, nejel, a kdo zas ne, tak jo. Zkrátka smekám organizátorům, že si to nakonec spočítali. I když o tom samozřejmě nemohlo být pochyb – v týmu přece byl kromě TZB také GYMPL! Už se to blíží, už je to tu! V opravdu konečném počtu 19ti osob(?) nastupujeme do vlaku směr Praha, kde nám Břézova „zvídavá hra“ bere všechny šance se v poklidu nudit! Počítáme kupé, sledujeme blondýny, měříme vlak, počítáme všechny znaky ruské azbuky ve vagonu a prahnouce po informacích jsme schopni se dopustit opravdu velkých věcí! Například otevřenými dveřmi koukám do prostor WC a cizí přihlížející si nejspíš v duchu klepou na čelo a nechápou, proč tak dlouho hledím na cedulku se sdělením o zákazu použití ve stanici, kolegové zase vtrhávají do cizích kupé a dotazují se žlutovlasých dam, kde budou vystupovat a při neustálém pobíhání z kupé a zase dovnitř zašlapávají nebohé paní její tašku čím dál více do země. V Kolíně dopřáváme cestujícím, kteří vydrželi a nevystoupili předčasně, konečně trochu klidu. Potřebujeme přestoupit na vlak ( totiž do něj, ne na střechu – rodiče neděste se!, předložka „na“ je použita pouze proto, aby nebyly použity dvě předložky „do“ za sebou) do Nymburka. Přesedáme, jedeme, vystupujeme! Nymburk! Pan architekt nás hnedle poučuje o značné zachovalosti zdejších hradeb a studuje s ostatními bývalými i nebývalými gympláky tabuli popisující jakýsi „bojový úsek“ dějin. Kotvíme v nádraží nedalekém dětském parčíku, kde svačíme a okupujeme dětskou skluzavku a jiná skotačila. Připadá mi, že místních maminek s dětmi s naší přítomností postupně ubývá…J Zájemci jdou obdivovat hradby a pokochat se jejich okolím. Vrací se s o něco zaplněnější pamětí foťáků, což některé v době blízké budoucnosti vede zkrátka a dobře k zakoupení nové, větší a prázdné paměti. Když suvenýr z výletu, tak ať stojí za to!:) Na Johnyho naléhání Bassík koněčně přistupuje k vyhodnocení zábavné vlakové soutěže. Jednotlivé skupiny si sčítají body za co nejpřesnější, nejsprávnější, nejčastěji uvedené či průměru se blížící odpovědi. Nakonec vyhrává skupinka ve složení: Gogo-Puma-Nikiska-Beny-Hormlová (jestli jsem na někoho zapomněla, tak se vám fakt vomlouvám!J) Duchapřítomný Gog totiž telefonicky zkontaktoval informátory připojené k netu a některé údaje pak byli opravdu přesné!J A už jdem zas na nádraží. Tentokrát už je jízda poslední, vlakem se dostaneme přímo do Jičína! Jsme tu! Co teď ? Nevíme, kde nám škola stojí! Ha! Plánek města! Máme to! Jdeme! Přes silnice a chodníky zanedlouho přicházíme k naší budoucí třínoční noclehárně. Z venku vypadá vážně dobře! Otevírá nám pan školník, jenž nás uvádí i do třídy a sděluje šéfům zásadní informace. My se zatím zabydlujeme, přenášíme lavice a vytváříme centrum plac. Po obvodu se umisťují lůžka, stále se přeskládává a vymýšlí se nejvhodnější polohy. Několik jedinců se hodlá porvat o obří duchny, působí totiž oproti prostým žíněnkám o trochu pohodlněji. Ještě chudáci netuší, že zdání klame! Mezitím se vrací Johny s Móňou a předávají instrukce pro nadcházející chvíle. Teď bude sváča a pak – hurá ven! Svačit ve třídě? Ne! Ale kuchyňku prý okupují „ejrobičky“, se kterýma se tam budeme muset střídat až do zítřejší snídaně. Volí se bezdomovecký styl, sedáme si na schody a přinesené židličky a svačíme pod Komenským nedaleko… AUTOMATŮŮŮŮ!!! Mince chrastí, bankovky šustí – „nemáš prosím drobné za pade?“ J Dojedeno, nadrobeno, pobryndáno. Razíme ven! Skrze centrum přicházíme do lipové aleje a pohráváme si… Mimo jiné taky s ragbáčkem, který Bass hodem vysokým usazuje do koruny jedné z lip. Ještě že má odvážného bratra opičáka! Ten neváhá nasadit život pro záchranu oblíbené šíši! Sice si spletl větev, nicméně míček stejně shazuje dolů, kde zachránce chytají davy fandů, jako by čekali na z nebe padající řepu, opravdu se kácejí jeden na druhého a náramně si to užívají! J Při výstupu z aleje je krásný výhled na vrch Zebín, k jehož pokoření se chystáme. Je to vyhaslá sopka, takže si na jejím povrchu prohlédneme čedičový povrch, abychom pak mohli v přírodopise chrlit moudra o jeho vlastnostech! Že jo, gympláci!?J Vrchol zdolán! To je výhled! Sice je trochu opar, i tak se však mohutně bliká foťáky. Máme výhled na Jičín a… a jeho okolíJ Na dohled je dokonce i Ještěd a krkonošská Sněžka a Černá Hora, kolem čehož se vedou úvahy plné pochybností: „Tý jo, to jsou Krkonoše fakt tak blízko?“ „Né, to nemůže být Ještěd…“ Přesvědčuje nás až Gogův x-ti násobný zoom, který dohlídne na boudičky na vrcholu vrcholů a my mohli dál užasle hledět v dálJ Cestou zpět ještě využíváme alej k několika hrám a na náměstí si na své přicházejí utráceníchtiví šílenci a okamžitě se řítí do obchodů. Po uspokojení potřeb se scházíme a jdem do školy. Musíme chvilku počkat, než se ejkrobičky nepapkají, ale navadí! Zahrajem pár crazy her a pak se pár z nás vrhá na kuchtění brambor s česnekem! Poky s Honzysem zasluhují velkou pochvalu za výpomoc!Jako vždy na poslední ani moc nezbylo, přesto si ale, myslím, nikdo nemůže stěžovat! Chvíle nadcházející mám zahaleny v oparu únavy, takže mohu říct jen dojem, který ve mně hned první den Jičín vyvolal: Městečko hezoučkých domečků a značkových psíčkůJ Usínáme při řádcích čtených taťkou Johnym a necháváme si zdát o něčem…zív! Dobrou! Čtvrtek 27.10. by JohnyBudíček byl pro kuchaře o půl 8, pod vedením Móni jídlo bylo v cuku letu a my se mohli jít nadlábnout, byl totiž chleba se salámem, měli sme ho 1kg takže byla výborná bašta!Pak nás čekal výlet, ale byla mlha jako v pytli takže sme jí museli krájet.Propletli sme se Jičínem a směřovali ku prachovským skalám, vedli nás holky, myslím Gabča a Gufy.Vedly výborně!Prošli sme tunelem a tu Bassur zvolal: „Ucpeme ho!“ Tak velcí hoši si vzali na koně holky a na kolena holek nahoře si ještě vlezly menší holky a zbytek ucpal zbytek dír.Úkol byl splněn, o tom sme se přesvědčili za okamžik, paní na kole nemohla projet! Pelášili sme dál po žlutý, která nás zavedla do pole řepy! Jako kobylky se na ni vrhli a už se jí cpaly.Ale prej byla výborná! Jak tak stojíme tak z ničeho nic přilítl talíř s UFONY a Sádlo,aby ochránila Monču, protože talíř letěl jejím směrem, tak zařvala: „Vrjgjkeui.“ Kdybych to měl přeložit tak to mělo být něco jako BACHA, ale Sádlo použila cizí řeč a nás ji taky naučila, takže to potom vypadalo jako za starých dobrých časů když sme ještě bydleli v jeskyních. Došli sme k rybníku a začaly žabí závody 1.nejvíc žabek- Pitrís, 2.nejdál dohodil- Bassur (moje žabí letka se totiž někam zatoulala…) 3.trefa do kruhu- zvládli skoro všichni. Blížili sme se do PrachSkal, všude kolem kameny a samej písek, gympl ví jak se tam dostal, tak se ptejte na gymplu. Poobědvali sme rohlíky s lososem a krůtami a možná někteří ani nepostřehli,že kolem nás proběhli dva blázni, byla to záhada.Před vstupem byl krámek tak zase jako kobylky sme do něj vletěly a nakupovali. Zaplatili sme vstup do skal a pak sme prolízali každej balvan. Bylo to úžasný, podzim, mlha, balvany, vyhlídky, prolákliny, všude duháci…prostě super!!! Koukali sme kde všude byl skřítek Pelíšek a někteří si to taky vyzkoušeli jak se mu tam spalo, že Poky. Provázel nás Pitrís a ukázal nám to nej ze skal! I sme si zahráli na schovku, našli sem se…Hra po cestě zpět byla schovávání tužek, naše tlupa dostala na frak, ale nevadí :) Pak sme si vyšlápli pěknej kopeček a koukali opět do kraje. Ted ať to Puma radši ani nečte…dostala od někoho tenisákem a i ragbáčkem do hlavy, už ani nevím od koho…vy to víte???Pěkně zuřila Puma jedna. Po véče sme se stali draky a chrlili sme oheň na všechny strany, ale byla to výborná bašta! Sečuán!mňam!Potom sem hráli hry, u kterých byla dosti velká sranda! A znaveni náročným dnem sme za zvuku děl, který se chystali na zítřejší státní svátek, usínali… Pátek 28.10. by GogoRáno jsme se zase probudili brzo, ale né moc dobrovolně, jelikož nás vzbudil školní zvonek, kterej si nedá pokoj ani...hm, ani v pátek. Ale aspoň jsme nevyspávali moc dlouho. A po vynikající snídani, rohlíky s nutelou a čajem, jsme vyrazili na další výlet. Rozkaz zněl jasně: dostat se na kopec Veliš. Je to kousek od Jičína, ale nám to nevadilo, aspoň jsme si zahráli pár her a tolik jsme se nenachodili.Vyrazili jsme ze školy, myslím pod vedením Nikisky, Honzyse a Pokyho. Kousek za Jičínem byl trochu zádrhel, ale vyřešili ho skvěle, zeptali se pána, kterej šel okolo a hned jsme věděli kudy kam! Prošli jsme okolo hvězdárny. Teď jsem si vzpomněl, Johny po cestě rozhazoval lístky, a na každým byl jeden úkol, kterej jsme měli splnit. Byly to vesměs takový veselý věci, jako třeba sehnat vajíčko, zatancovat 5 tanců, zjistit jaký má kdo spoďáry, jít poslepu nebo mlčky a tak. No taky to vymejšlel Pitrís;) Tak jsme tak šli, někdo plnil úkoly, Pitrís šel poslepu a kochal se krajinou, Bass šel zase mlčky a měl za úkol nám říkat, kdyby jelo auto, takže srandy kopec.Šli jsme okolo letiště, a zrovna tam přistávalo letadlo. Kousek od nás. Pak jsme šli hrozně dlouho do kopce, házeli jsme si ragbáčkem, a on nám pořád padal, takže když jsme vylezli na Veliš, tak jsme byli pěkně unavení. Dali jsme si pauzu a začali jsme plnit další úkoly - ty co nešly splnit po cestě. Když bylo vše hotovo, Johny nám řekl, že zkusíme dostat vajíčko až nahoru na kopec (pauzovali jsme kousek pod vrcholem). Ale aby to nebylo tak jednoduchý, tak jsme měli vytvořit řetěz a vajíčko tam vyházet. Zdálo se to těžký, ale po krátkým tréninku s tenisákem se nám to povedlo. Za odměnu jsme se šli naobědvat. Hlasovali jsme, jestli budem dělat topinky nebo né, a jelikož nás Móňa správně motivovala, tak jsme je nakonec dělali. A těm, co je nechtěli, to ani moc nevadilo:) Jó, Rosi měl za úkol někoho krmit, no a jelikož jsem s s ním zatancoval 5 tanců, tak si na krmení vybral mě. Móc se mi to líbilo, akorát jsem nestíhal kousat, jak rychle do mě Rosi cpal chleba s ďábelskejma toustama. A navíc mi ukusoval z mýho krajíce! Po obědě jsme vylezli úplně nahoru, kde byl nádhernej výhled, bylo vidět na Jičín, na Trosky, a dokonce i na Ještěd a Sněžku. Slezli jsme zase dolů, Hormlový se cesta zdála moc pohodlná tak si skřípla nerv v zádech, aby zažila nějaký vzrůšo. Pak Johny dostal nápad, že projdeme skálama. Ten kopec totiž tvořilo několik vysokých skal, mezi kterýma se dalo projít. Bylo to skoro jak v jeskyni, nad náma bylo asi 15 metrů skal. A Katyš tuhle cestu zvládla poslepu! A šli jsme dál. Bass měl přednášku o trhání hrušek, že je to moc bekaný někomu jíst hrušky ze sadu, zvlášť když nás je 20 a každej si vezme 5 hrušek, tak to je 200 hrušek za 2 dny. To je pravda. Škoda že to řekl, zrovna když to povídal, tak jsem měl chuť na hrušku:( A ostatní určitě taky. A tak aby nám to nebylo líto, tak s Hormlovou nasbírali nějaký hrušky na véču. Šli jsme dál po silnici, několika lidem vadilo sluníčko a tak si radši zavázali oči šátkem. Míra, Beny & spol. (no a trochu i já, no...) jsme rozčilovali holky rozhovorem typu "Velevážená společnosti, jaké jídlo si mám dát, aby z něho byly nejlepší zvratky?" a nejen rozčilovali, Míra dokonce vyzkoušel kus trávy, jablko a oplatky se šlehačkou. Ještě že Lucyš měla zavázaný oči a neviděla to:) Poslední kus cesty do Jičína vedl po dálnici (byla to dálnice a basta!!!), takže to byl fakt hukot. A úplně nejtěžší úsek pro slepce vedl po mostku. Za svodidlama. Byl tam asi tak 40cm širokej prostor po kterým se muselo přejít. Lucyš jsme řekli, že mostek je jen půl metru vysoko, a ona se pak hrozně zlobila, že jsme jí lhali. Ale kdyby jsme jí řekli že je to 3 metry vysoko, tak bysme to přecházeli doteď! V Jičíně jsme ještě nakoupili jídlo a sladkosti a pokračovali jsme do školy. Tam jsme si dali chvíli pauzu, zahráli jsme si pár her a šli jsme na večeři. Což byly zapékaný špagety s grankem a hruškovým kompotem. Určitě se nám moc povedly! Akorát Katyš asi moc nechutnaly, tak si potom vylepšila chuť heřmánkovým čajem:) Na večer nám tv nova připravila filmový překvapení v podobě Hery Potr end d čembr of síkryt. Jinak teda se tomu taky říká Harry Potter dvojka. Já jsem se nedíval, jelikož jsem to už viděl. Ale už si nějak nepamatuju jak to dopadlo. Ale určitě se to všem líbilo. Po Herym se ještě koukali na Natočto (říkal Poky) a pak už jsme šli spát. Sobota 29.10. by PitrisPoslední den našeho pobytu se někteří probudili déle. Jednak díky tomu, že se předchozí den koukali na Harryho Pottera a jednak díky tomu, že školní zvonek konečně odjel na dovolenou. Někteří však vstali dříve a začali si například balit batoh a dělat jako vždy hluk /nebudu jmenovat, že Gufy?:)/. Asi o půl deváté všichni vylezli z vyhřátých spacáků a vydali se do kuchyňky na snídani. Někdo /nevím kdo, ale tuším, že Johny s Moňou/ připravil suprovou vánočku se suprovým máslem a suprovou marmoškou a taky suprovej čajík. Potom jsme sešli dolů do třídy a nějak se uchytila angličtina. A tak Bassur /btw, víte, jaxe odteď bude Bassur představovat? Přece "I´m sure Bassur" čti "Ajm šúr Bašúr" :D/ zavedl anglický den a všichni museli mluvit anglicky. I němčináři :P. Začali jsme si taky balit batohy. Když měli všichni sbaleno, zahráli jsme si ve třídě pár her /vybavuje se mi jen ta, že si stoupnem do kroužku, poslepu se cyhtnem za ruce a snažíme se rozplést/ a potom jsme šli do tělky a zahráli si naší vskutku oblíbenou hru - basketo-fotbalo-volejbalo-ragby :D Hra byla velice dynamická a i trochu taktická /v time-outu jsme si domluvili posty a taktiku/. Pak pro nás přišel Johny, že už je oběd. Celí rozběhaní jsme zasedli ke stolu a vmžiku snědli úúúžasnou gulášovou polívku s chlebikem. Při obědě vyhlásil Bassur mini-hru. Po cestě ze třídy schoval jednu věc, kterou na sobě měl v tělocvičně a na obědě už ne. A kdo se první nají a donese mu ji, dostane kaštan...Bassurův prstýnek donesla Misha. Pak už nastal konečný úklid třídy, chodby a kuchyňky. Po úklidu jsme vyšli ze školy a protože jsme měli ještě dost času, šli jsme do nedalekého parku a tam si zahráli schovku. Úplně na konci se Rosi schoval za asi 3 metrovou zídku a když jsem ho chtěl vytáhnout, Rosi se narovnal a opřenej o zeď stál rovnoběžně se zemí!!! Byl to suprovej Matrix!! Škoda, že už jsme museli jít a Gogo nestačil tejknout pikčr. Došli jsme na nádr, kde jsme hned vytáhli penízky a začali utrácet v místní trafice. Z poplatků za akci zbylo ještě trochu peněz, atak Johny nabídl každému ať si v trafice koupí něco do 15,- Kč. Vyhrály jednoznačně chipsíky. Pak už jsme nasedli do vlaku směr Nymburk. Z toho si pamatuju jen to, že já+Míra+Rosi+Beny+Katysh jsme seděli v přídavném prostoru a přes sklo jsme si prstovou abecedou povídali s Johnym+Moňou. V Nymburce /nebo Nymrurku?Kdo ví:)/ jsme přestoupili na další vláček do Kolína. Tam si zase pamatuju jen to, že si naše pětice bez Benyho /viz výše/ zahrála prší. Dalsí vláček z Kolína měl jet asi hodinu po našem příjezdu, ataxme šli na nějaké sídliště, že si zahrajem nějaké hry. Tam však byli nějací kluci a holki a hráli fotbal. Taxme se jich zeptali, jestli můžem hrát s nima. Souhlasili! Takže Bassur s Pokym k nim, zbytek s náma a už hrajem! hlavně úbach na oranžábu-Michala:) Mezitím Johny s Moňou a Katysh a Sádlem zašli do obchodu a koupili každému preclík a bonbón, kterej, jak každej zjistil, barvil jazyk. Cesta domů rychlíkem utekla docela rychle, takže už jsme na žďárským nádraží a děkujeme Johnymu+Moňe za supr akci. Asi každý na peróně se na nás kouknul, když jsme si /docela nahlas/ zatleskali:D. Papáá
|
