Na první dojem by se mohlo zdát, že v nadpisu narážím na jistou manažerskou neobratnost šéfa této první akce.Opak je pravdou. Schůzka, kterou připravil strejda Zlesi se mi moc líbila. Fakt. Mamlas je jméno nové betonové sochy, která byla nedávno umístěna na kraji remízku nad Žďárem, aby střežila poklidný život v našem městě. Čouhá jí jen hlava, asi tak dvoumetrová. Kdoví, jestli je zbytek v zemi....


JAK JSME ŠLI ZA MAMLASEM

PÁTEK 2.ZÁŘÍ 2005

PRVNÍ SPOLEČNÁ SCHŮZKA V NOVÉM ŠKOLNÍM ROCE


Turry
Rosi
Pitrís
Lucyš
Anyš
Gufy
Beny
Pinďa
Puma
Sádlo
Vency
Katyš
Poky
Váša
Heri
Beník
Nikis
Honzys
Dalík
Zouby
Míra
Čely
Kamča
Benýto
Gabča
Břéza
Hormlová
Johny
Móňa
Gogo
Sova
Zlesi
Big

Bylo krásné ještěletní odpoledne, přišla spousta nedočkavých dětí i dospěláků, která se na sebe navzájem moc těšila a měla si co říct. To byl asi hlavní problém, proč se Zlesimu jeho program nepodařilo zcela prosadit a zaujmout všechny věkové kategorie.
 U klubovny se snažil vysvětlit, že se rozdělíme do dvou skupin a vyrazíme po stopách jakýchsi dvou německých individuí. Rozdělení bylo sice zdlouhavější, ale povedlo se a vyrazili jsme směrem k "lípě", která je ve skutečnosti dva javory. Na rozcestí se skupiny dozvěděly přibližný směr trasy a místa, kde mají hledat další zprávy. Byli vytipování velitelé - instruktoři a ti se měli starat o děti. Vedoucí si šli svou cestou za Mamlasem. Jak se dětem dařilo hledat dopisy, správnou cestu a plnit úkoly, vím až ze závěrečného  hodnocení. Moc ne. Vedoucí si zatím prohlédli a osahali novou betonovou nádheru nad Žďárem nazvanou příznačně Mamlas. Potom se vydali směrem k Dívce, kde měl být cíl všech tras. Cestou promýšleli vizi celoroční hry. Myslím, že jedna varianta zaujala většinu a dokonce se podařilo vytyčit i jistou ideu tábora! Aspoň já byl nápadem přímo nadšen. Po jisté delší pauze se však dostavila pouze jedna skupina, která ale také nebyla z nejúspěšnějších v plnění úkolů a hledání zpráv. Druhá skupina na tom byla podstatně hůře. Nejen že nenašli zprávu, nestrefili nouzové řešení - dojít do cíle, ale nepodařilo se s nimi navázat ani mobilní spojení - přesto, že mobilů měli několik. Vše vyřešila až rychlá cyklospojka Sova, která je nakonec po dlouhém čekání přece jen dovedla. Takhle Zlesimu zkazit radost, to se strýčkovi nedělá! Většině to ale nevadilo, protože se bavili o zážitcích z prázdnin i z prvních školních dnů. Dokonce se nehodlali ani zapojit do další bojovky a jen si odsouhlasili posezení a pokecání. Byla prostě pohoda. Přidal jsem několik organizačních informací o novém školním roce, aby každý věděl, na co se má připravit. A protože bylo krásně, slovo dalo slovo a někteří neváhali a hupsli do vody. Postupně se přidávali další a nikdo neřešil, že na to nemá oblečení, takže od Dívky šla spíš parta vodníků, co jim cestou kape ze šosu. Menší problémky ještě nastaly, když jsme zdolávali močáloidní cestu kolem trati, protože ti, co byli mokří, byli ještě navíc zabahnění a ti co ještě zbyli suší a čistí, tak potom už taky nebyli. Náladu to ale nikomu nezkazilo a i když Zlesi několikrát schůzku ukončil, pořád se nám nechtělo domů. Tak zas za týden :-)                          -big-