Výlet na /skoro/ Peperek

Na neděli 15. května 2005 byl hlášen celodenní výlet po okolí žďárském. Právě probíhající pouť sice představovala jistou konkurenci, přesto se nás v 9 hodin ráno u klubovny sešlo patnáct. Po srazu jsme se vydali pod vedením Honzyse a Čeliho přes Klafárek směrem ke Starému dvoru. Po několika stech metrech se Bassur s ostatními rozdělil o bratrovu svačinu. Šlo totiž o to, že každý účastník akce donesl jídlo začínající na stejné písmeno, jako jeho přezdívka. Na další zastávce nás Big pohostil svými výtečnými bramboráky. Cestou jsme si házeli (a někdy i ubližovali) ragbáčkem. Byla nám také představena i jedna nová hra. Rozdělili jsme se do tříčlenných skupin podle barvy kalhot. Na pokyn jednoho vyvoleného - zapískání na píšťalku a vyslovení kouzelného slovíčka CHODEC – se členové všech skupinek chytili za ruce a utvořili „kolo“. Cílem bylo uvěznit uvnitř kola co nejvíce členů cizích skupin.
Cesta ubíhala rychle a po chvíli nám už Čeli nabízel svůj česnek a čokoládu. Silnice byla lemována mnoha vzrostlými stromy, několika křovinami, pár kupkami přírodního hnojiva a jednou opalující se veverkou. Došli jsme na malebnou mýtinu, kde se konal oběd. Na ohni si každý opekl, co měl, a zahráli jsme si další hru. Na silnici jsme měli vytvořit nápis DUHA z počtu šišek rovnajícímu se součtu věků ve dvou družstvech. Šišky jsme pak házeli do sudu. Nejlépe házel Big a za odměnu mohl 10 minut ovládat Bassura jako robota. Prostřednictvím jeho Big uklidil ohniště, odnesl nespálené dřevo a předvedl nám včelařský klobouk.
Po obědě jsme se vydali na další cestu. Prošli jsme lesem okolo Vápenice, přešli jedno pampeliškami zarostlé pole a už jsme byli v Hamrech. Na zdejším hřišti jsme si dali zápas ve fotbale. Do hry se zapojilo i několik místních cyklistů. Po kopané jsme odešli směrem na Rozštípenou skálu. Čeli  nás pobavil svým oblíbeným vtipem: „Onehdy jsme šli s celou rodinou na borůvky a sestra si strčila borůvku do nosu. Tak jsme valili k doktorovi a ten tu borůvku vytáhl. A kdo ji nakonec snědl? No, asi ten doktor.“ Zastavili jsme se u splavu, kde nám Katyš a Lucyš nabídly kedlubnu a lipo. Oklikou jsme se vrátili kam jinam než zpátky do Hamrů.
Tady jsme se zastavili v zahradní hospodě U Činčerů. Každý si objednal podle chuti nějaké pití a usadil se u společného stolu. Svoji svačinku podle počátečního písmene všichni od M až do konce abecedy. Nejmladší z nás si hráli na houpacích konících a nakonec odešli na náves na kolotoč. Čas pomalu ubíhal při družném hovoru a spoustě dobrého jídla z něhož si pamatuji nugetu, piškoty, maršmalouny a originální pampelišky. Asi o půl šesté jsme se odebrali zpět do Žďáru. Do města jsme došli po několika minutách chůze. Někdo šel ještě na pouť, ostatní domů.
Z mého popisu se možná zdá, že jsme většinu času strávili v hospodě, ale není to pravda. Akce se mi moc líbila a odnesl jsem si z ní mnoho krásných zážitků. Všichni, kdo na výlet šli, určitě dobře udělali.
         - Míra -

- návrat -
- na hlavní -
- vzkazy -