Pohybem k naději

I tento rok jsme pomohli dobré věci. Již tradičně jsme se zapojili ...

200820092010
201120122013
201420152016
201720182019
LedÚnoBře
DubKvěČer
ČrvSrpZář
ŘíjLisPro
Vypadá to, že ve Vašem prohlížeči kalendář nebude fungovat :( ...
Zkuste použít třeba Google Chrome

Kdo je na břézku?


Celkem 1 návštěvník:

1 cizí návštěvník

Kroniky z akcí 2015/2016

Jak jsme jeli do Náchoda na most. Duhový!

Pátek 23.9.2011


Jejejelo nás jejejedenáct. Protože jsme to trošku blbě pochopili (teda já), uspořádali jsme akci jen pro vedoucí a instíky jako jednu z možností vzdělávání. Ale příště teda bereme i děti! I když děti se z nás staly hned po zahájení. Náchodská dužina Modrá střelka pro nás připravila nádherný, i když trochu náročný program.

Páteční odjezd ze Žďáru byl trošku opožděný, protože už tady byly nějak ucpaný silnice. To se opakovalo celou cestu. A i když jsme nezabloudili díky přesvědčivé navigátorce Lucysh a spolehlivému člověku s implantovaným radarem Zlesimu, ke konci cesty jsme museli zavolat organizátorům, aby nám schovali večeři, že sice nezastavujeme, ale máme zpoždění. Zhasnutá škola nevěstila nic dobrého, ale nápis Vstupujte bočním vchodem nás rozveselil. Dokonce natolik, že jsme se k němu dostali i přes ostnaté dráty…Po obložených chlebech a drobných vtípcích s prezidentkou Duhy a velitelkou kanceláře Duhy jsme vzali naši vlajku nevlajku (Úleťáckou z upířího tábora) a naše stejnokroje nestejnokroje (trička z Mise Prométheus) a šli na slavnostní zahájení. Poté nás čekala noční hra po městě Náchodě, před jejímž začátkem jsme se obveselovali s místní ředitelkou DDM Kolčavou blbárnou Hu-a-léa… Do terénu vyrazila čtyři barevná družstva, jejichž úkolem bylo podle fotografií hledat místa, kde jsou ukryty části zprávy. Jedno místo bylo bonusové a trvalo jen asi dvacet minut od zahájení. To naše byla mladá slečna s krátkým účesem sedící v pizzerii a popíjející matonku. I když vybíhající družstva byla modré, červené, zelené a žluté, části zpráv měly místo červené bílou. Tu si však podle pokynů mělo brát modré družstvo, tudíž na červené logicky nic nezbývalo, leda tak modré. Takže začal trošku hokej… Nicméně zprávy jsme našli, složili a podle nich se vydali zapeklitě popsanou cestou tak, že jsme se všichni zasekli u Zámku. Naštěstí pak někdo osvícený celou skupinu nasměroval správně k turistické základně Modré střelky. Tam nás čekal ohýnek, dobrůtky a dobří lidé. Po návratu z noční hry jsme naznali, že Náchod známe ještě dost málo, tak jsme vyrazili na trasu ještě jednou. Bohužel jsme se zasekli už na prvním stanovišti. U Primátora… Spalo se nám božsky!

Big

Sobota 24.9.2011


Po sobotní snídani – chlebu s máslem a jogurtu v nádherně barevné jídelně museli paintbalisti (asi nějaký sprostý slovo) pospíšit, protože odjížděli do terénu motorovým přibližovadlem. Průběh vraždění ve vlastních řadách by dobře popsal někdo, kdo přežil, ale protože při ohledání ostatků měl každý na těle několik průstřelů, asi se nedozvíme, jak ten masakr probíhal. Určitě si ho všichni bááááječně užili. Na ostatních stanovištích s nejrůznějšími workshopy (další sprostý slovo) s ještě různějšími sprostými názvy – fimo, capoiera, gorka morka probíhaly rozmanité činnosti více či méně až vůbec nepohybové. Několik z nás si vybralo tajemnou hru Gorka morka (možná i Morka). Očekávali jsme nějakou hnusnou nemoc, ale byl to trošku upravený softbal navíc organizovaný sympatickou Šárkou. A byla to paráda! Určitě si to někdy zahrajeme. I když neumíš odpálit, hraješ a furt běháš… Po svačince jsme si ještě zahráli několik drobných her, no spíš drsných než drobných. Bolel mě celej člověk. Po obědě jsme se svorně vyvalili na sluníčko a probírali zážitky. Někdo neprobíral, ježto usnul. Pak byl jak sjetej. Ze sluníčka. Pak byl ten závod. Závod velkej, duhovej, dlouhej, náročnej, běhací, s nejrůznějšími stanovišti a vedl krásnou přírodou. A byl suprovej, i protože jsme vyhráli! Nejrychlejší byla hlidka Katysh a Pitris s časem – (mínus) 15 minut! Prostě běželi tak rychle, že předběhli čas!!! Chápete to? Po závodu jsme večeřeli, sdělovali si dojmy, obvazovali rány, masírovali bolavý svaly, odpočívali. A sháněli lidi na volejbal!!! Nikomu se nechtělo, tak jsme si šli aspoň pinkat a bylo to fajn. Kdybych si totiž lehnul, tak hned umřu. Po osvěžující sprše začala příprava na Velký duhový večer. Nebyl jen tak ledajaký, protože všichni byli v gala. Jako ve slavnostním! Někteří chlapi měli i kravaty a černý kalhoty. Někteří i zelený maskáčový… Celá slavnost byla skvělá. Vyráběly se dárečky pro partnery, které jsme si vylosovali (ty partnery), hodnotily se (ty dárečky), zvali se k tanci (ti partneři) a na drink (taky ti partneři). Spousta soutěží, některé i dvakrát, některé i třikrát a myslím, že některé i čtyřikrát! Vyhodnocení závodu, udílení cen, gratulace, fotografování. A samozřejmě tanec. Spousta tance. A nestyděl se nikdo. Hlavně pak, když se zhaslo… Prostě parádní! Ti nenasytní se veselili ještě dlouho do rána, až z toho třeba přestali mluvit. Nebo jíst.

Big

Neděle 25.9.2011


Poslední den, čili třetí, neboli v neděli už to bylo takový narychlo. Někdo odjížděl dřív, některé skupiny jely jinam než my. Takže jsme se nasnídali, sbalili, rozloučili se s těmi, co zbyli a vyrazili na náchodské pevnosti. Průvodcem se stal zcela nezvaný (ale uchvacující svými znalostmi) Zlesi, následován podobně informovaným Havizzem. Prošli jsme si trasu s několika bunkry a vyčkali před nejbarevnějším (maskáčovým) z nich. Březinka se jmenuje. Prohlídka byla skvělá, protože průvodce je z řad nadšenců, kteří se vlastním přičiněním starají, aby bylo vše jako kdysi. Po prohlídce už jen cesta k autům, obídek – svačinka a hurá na Žďár. Takže nažďáááár a nazdáááár a příště zase určitě na mostě. Na tom duhovým!!! Nemá totiž chybu.
p.s. a ta zmrzlina nakonec byla taky skvělá!

Big

< Zpět do kronik | Galerie Fotek