Stmelovačka 1. páteční schůzky

Ráno jsme se všichni probudili v 8:00, protože si Muška zapomněla v...

Do další akce zbývá:

200820092010
201120122013
201420152016
201720182019
LedÚnoBře
DubKvěČer
ČrvSrpZář
ŘíjLisPro
Vypadá to, že ve Vašem prohlížeči kalendář nebude fungovat :( ...
Zkuste použít třeba Google Chrome

Kdo je na břézku?


Celkem 2 návštěvníci:

2 cizí návštěvníci

Kroniky z akcí 2018/2019

Výchova dráčků na Moravě, aneb tropické Brno

Pátek 15.6.2012


Lovci dráčků: Rudík, Bertík, Mates, Pasťa, Nicol, Šindel, James, Krči, Terez, Gogo, Míra, Cupi, Katysh, Sova, Big

Nikča

Sobota 16.6.2012


Tak se nám v noci z pátka na sobotu vylíhli draci. Jenže hned ulítli. To nikoho z nás příliš nenadchlo. Místo nich jsme dostali kartičky s namalovanými draky, které jsme pojmenovali. Můj se jmenoval Dragida, Nikol měla draka Sisi, Krči měl Alíka, James měl Zapalovače, Terez měla Ňuňu, Ruda měl Sandokana a dál už nevím.

Po snídani jsme šli na šalinu a ta nás dovezla k lesu. Tam sme draky učili nakrmit se. Slepice, ovce a krávy jim chutnaly. Taky jsme jim udělali hnízdečka na stromech, aby si mohli procvičovat křídla. Potom jsme je naučili poslouchat. Pak jsme zajistili, aby nás draci vždy a všude poznali.

Nakonec jsme dorazili k rozhledně. Uvnitř rozhledny jsme potkali pána, co dělal ohromný bubliny, uměl i bublinu v bublině a hranatý bubliny. A vyfoukl sněhuláka. Jak na bubliny svítilo sluníčko, na stěnách se objevovaly barevné stíny. Bylo to super.

Od rozhledy jsme se vrátili do Gogova bytu na večeři. Vařil Big a já jsem s Nikol pomáhala. Musela jsem umývat hnusný smradlavý krvavý maso, zatímco NIkol si loupala česneček. Když se potvrdilo, že maso je zkažené, tak šla Terez a Krči koupit nové maso. Než se večeře dovařila, naučili jsme draky šplhat a používat drápy.

Po dobré večeři  jsme v parku učili draky snášet vejce. Pak Cupi, Míra a Terez hráli na kytary a zpívali jsme písničky.

Před spaním jsme poslouchali pověsti o bněnském drakovi a o kruhu vedle draka a o staré prožrané věži.

Celá akce se mi moc líbila.

Šindel

Neděle 17.6.2012


Po krásné teplé letní noci jsme se probudili do nekonečně jasného slunnného rána. Některé vzbudilo bouchání dveří od záchodu, některé cinkání talířů od přípravy snídaně a ty největší spáče pak nádherný kytarový budíček od Cupi

Snídaně byla královská – obložené talíře: salámek, sýr, okurky, máslo a zbylá pomazánka. Po ní jsme se šli sbalit na půldenní výpravu do dračí sluje…

Už před domem bylo jasné, že den bude opravdu jako v peci! Krátké čekání na Katysh jsme vyplnili hrou na schovku na Malinovského náměstí u Mahelova divadla. Pikola byla u megavelkých drátěných žárovek. Když jsme byli všichni, posunuli jsme se před bývalou prodejnu zahraničního obchodu Tuzex a nastoupili do krásně zelené tramvaje s číslem 2. Ta nás odvezla nám i Gogovi neznámo kam. Tam jsme pak vystoupili a hledali další spoj, tentokrát busový. Protože informace byly kusé, pobíhali jsme z jednoho nástupiště na druhé jak vidláci ve velkoměstě. I když z toho Gogo málem zkolaboval, nebylo to vůbec trapný J Jeli jsme přes Starou osadu, kde k nám přiistoupila Cupi a pokračovali až na Stránskou skálu.

Měli jsme jít klidně po kolejích, „kde jezdí šalina jednou za den“. Zrovna jela… Uvolnili jsme jí kolej a pak už stoupali po schodech do stránských skal. Kopec byl docela strmý, vůkol rozkvetlé louky, dusno na padnutí!!! Když jsme vystoupali nahoru, naštěstí jsme se občerstvili úrodou třešní. James i Cupi česání okořenili kaskadérskými kousky. Pak jsme hráli hru na diplomaty. Dopadla nerozhodně. Další cesta vedla kolem triangulačního bodu, kde se nám ztratil Gogo s Cupi…naštěstí se pak s Mírou domluvili telefénem. Gogo na nás počkal poblíž jeskyně, kde prý zahlédl draka!

Museli jsme jít úplně potichu, protože plazi velmi dobře slyší. Před dračí slují jsme se poradili, že nejlepší bude jít po dvojicích, abychom dráčka nevyděsili. Myslím, že nejvíc vyděšený byl Rudík. Soudím podle toho, že se mu tolik klepaly nožičky…Nakonec odvahu našli všichni a postupně se na tu příšeru šli podívat. Z jeskyně šel plamen a dým a to budilo respekt! Když si ale každý mohl vzít kousek pokladu, zároveň zjistil, že dráček je jen … Ale byla to nádhera!!!

Potom už jsme spěchali na tramvaj zpátky. Ta nejvýhodnější – desítka – nám ujela před nosem, tak jsme kousek dál sedli na osmičku. Dojeli jsme k nádraží a cesta do našeho domečku byla nekonečná. Rudík málem nedošel… Bylo to asi 630 metrů

Doma jsme museli sundat ponožky a jít si umýt nohy. I tak to bylo, jak u paviánů…Dohrávali jsme poslední hry a vařili super husťáckou bramboračku. Po obědě jsme dobalili batohy, následoval úklid bytečku, při němž James zjistil na wc jednu nesrovnalost L Dodnes je záhadou… Když bylo vše hotovo a nezůstala po nás ani ponožka (to by mě taky zajímalo, čí vlastně byla…), vydali jsme se na nádraží. Vlak byl už připraven, někteří stihli dokonce sběhnout pro malé občerstvení. Ňam, ta byla dobrá!

Rozloučili jsme se s brňáky – Cupi, Gogem a Sovou (ti zůstali ve velkoměstě) a ostatní jsme absolvovali saunovou potní kůru ve vlaku do Žďáru. Když jsme chtěli hrát a zpívat, museli jsme zavřít okna, jinak bysme neslyšeli ani prd velebnosti, ale to zas bylo vedro na chcípnutí, takže jsme to tak střídali, jako když Pejsek s Kočičkou sušili prádlo. Konečně jsme dojeli do Žďáru a s radostí cupitali do svých domovů.

I když bylo nesnesitelné tropické vedro, celá brněnská akce byla naprosto senzační. Díky Gogovi a jeho pomocníkům. A taky skvělým dětem!!!

Big

< Zpět do kronik | Galerie Fotek