Pohybem k naději

I tento rok jsme pomohli dobré věci. Již tradičně jsme se zapojili ...

200820092010
201120122013
201420152016
201720182019
LedÚnoBře
DubKvěČer
ČrvSrpZář
ŘíjLisPro
Vypadá to, že ve Vašem prohlížeči kalendář nebude fungovat :( ...
Zkuste použít třeba Google Chrome

Kdo je na břézku?


Celkem 1 návštěvník:

1 cizí návštěvník

Kroniky z akcí 2015/2016

Účastníci: Áďa, Anetka, Gog, Heri, Jeník, Kadli, Kája, Katysh, Krýša, Majda, Marťan, Mia, Mini, Míra, Munzík, Nela, Pasťa, Pitris, Poky, Poli, Rudík, Sára, Šindel, Soník, Štěpán, Žanda, Žek

Sobota 11.6.2016


V sobotu jsme se brzy odpoledne sešli ve Žďáře na tržnici a netrpělivě čekali, co se bude dít. Když jsme byli všichni, přivítal nás Mini a hned nám zadal nás první úkol, a sice složit zvláštní puzzle s mapou, která by měla vést k chaloupce kouzelného skřítka Leprikóna. Šifra sice byla náročná, ale po několika obtížích se nám ji podařilo složit a mohli jsme se tedy vydat na cestu. Jelikož jsme ale nevěděli, co by nás po cestě mohlo čekat, rozhodli jsme se, že se rozdělíme na dvě skupiny a jednu z nich vyšleme jako pátrací tým, kdyby nás náhodou někdo přepadl. A tak se opravdu stalo! První skupinka v lese narazila na příšeru a hned se rozprchla do všech stran. Nestihl to jenom Marťan, který kvůli tomu oslepl a Áďa, která poté nemohla chodit. Naštěstí naše poraněné nalezla skupinka druhá, která se o ně postarala a dovedla je za zbytkem výpravy, kde nás šaman Kadli provedl posvátný rituál a Áďu i Marťana uzdravil. Když jsme poté dorazili ke střítkově chajdě, zjistili jsme, že je chajda sice odemčená, ale skřítek nikde. Tak jsme se tedy ubytovali, zahráli si pár her, nachystali si večeře a domluvili se, co další den uděláme pro to, abychom skřítka našli. Potom už se docela setmělo, tak jsme si vyčistili zuby, ulehli a na dobrou noc si poslechli pár krásných písniček.

Štěpán

Neděle 12.6.2016


V sobotu jsme někdy kolem osmé vstali, protáhli se a dosyta se najedli – měli jsme spoustu buchet, cereálií, kuliček, mléka a čaje, mňam! Dopoledne jsme poté strávili tím, že jsme zkoušeli různé činnosti, kterými bychom k sobě mohli skřítka přilákat. Vyráběli jsme nejrůznější skřítčí pasti, vařili jsme bylinné čaje, nebo jsme třeba stavěli skřítčí přístřešky, abychom mu udělali radost. Mezitím nám vedoucí připravili oběd – stráášně moc stráášně dobrýho guláše! Když jsme se najedli, tak jsme byli tak přejezení, že jsme si museli na chvilku lehnout, protože bysme jinak žádnýho skřítka nedohnali. V tom někdo přiběhl, že kousek od naší chajdy nějakého skřítka viděl sedět na pařezu. Tak jsme se k tomu místu vypravili a ono fakt! Seděl tam skřítek v modrém plášti s červenou čepičkou a kolem sebe měl rozházenou hromadu sladkostí a taky diplomy pro nás za to, že jsme toho pro něj tolik udělali. Tak jsme mu hezky poděkovali, vzali všechno, co se odtamtud vzít dalo a pelášili zpátky k chajdě. Tady jsme si už jenom pobalili naše věci, uklidili po sobě, aby se skřítek nezlobil a vydali se na cestu zpátky domů. Tentokrát už nás naštěstí žádné nestvůry nepřepadly, takže jsme v pořádku dorazili na místo srazu. Tak zase někdy ahoj!

Žek

< Zpět do kronik | Galerie Fotek