Čistá Vysočina

Na čtvrtém ročníku duhové Čisté Vysočiny se nás sešlo krásný...

Do další akce zbývá:

200820092010
201120122013
201420152016
201720182019
LedÚnoBře
DubKvěČer
ČrvSrpZář
ŘíjLisPro
Vypadá to, že ve Vašem prohlížeči kalendář nebude fungovat :( ...
Zkuste použít třeba Google Chrome

Kdo je na břézku?


Celkem 2 návštěvníci:

2 cizí návštěvníci

Kroniky z akcí 2015/2016

PoHoDoVá voda SÁZAVA 2015

Účastníci: Ája, Deni, Domča, Gog, Honzys, James, Jarda, Krýša, Kubula, Lucysh, Majda, Marťan, Mates, Munzík, Pasťa, Poky, Rosi, Šáry, Šiky, Šíma, Šindel, Soník, Štěpán, Žanda, Žek, Zlesi

Pátek 12.6.2015


Sázava 2015 všemi smysly.

Údajně má člověk pět smyslů, kterými vnímá svět kolem sebe. Podle mě má vodák (stejně jako třeba lyžař, horolezec, archeolog, skalničkář a vlastně každý, kdo dělá něco s nadšením) ještě smysl šestý. Stačí totiž, když na jaře Zlesi napíše e-mail, že v červnu bude voda, a ve mně (jako ve vodákovi) se okamžitě rozlije ten slastný pocit, že už je to zase tady, že se můžu už zase těšit (pokud mě teda moji kluci neřeknou: „Mamko, už jseš na to dost stará, už bys měla sedět doma“. Ale doufám, že jednak jsou slušně vychovaní a jednak jim snad tak nevadím...)

A pak je to tady opravdu, letos je to pátek 12. až neděle 14. 6. Shromažďujeme se na nádraží ve Źďáře.  Zlesi vydává první pokyny, představujeme se a nastupujeme do osobáku, v Havlíčkově Brodě zase do osobáku a ve Světlé pro změnu do „posázavského pacifiku“. Po několikahodinové jízdě vystupujeme v Ratajích nad Sázavou a stavíme stany na zatím poloprázdném tábořišti. A už jsou tady vjemy prvního dne zaznamenané mými šesti smysly:  rozesmáté tváře duhových dětí a malého Honzíka, příšerné vedro ve vlaku, pot stékající po zádech, vůně řeky, velký stan pro čtyři pro dva a malý stan pro dva pro tři, toaletní papír na jednom záchodě (zato úplně měkoučký, daleko měkčí než u nás na gymplu – cituji :), procházka na hrad a zámek v Ratajích,  příjemná a krásně říčně špinavá voda v Sázavě, první cvičné vyplutí posádek a první koupání (spíše smytí potu – sprchy nejsou), první namočené oblečení, bahýnko při břehu až nad kolena, chladné nápoje v bufetu (už jde elektrický proud!), písničky a pak ten šestý smysl: krásný pocit, že můžu být tady a můžu se těšit na druhý den...

Druhý den ráno balíme stany, snídáme vlastní zásoby (paní v bufetu nehodlá přijít dřív než v devět:)), Zlesi nás proškoluje se slovy: „Teď už si za všechno můžete sami“. A v devět vyrážíme po Sázavě směr Sázava, ve dvou třetinách cesty zastavujeme na oběd a poslední kousek plujeme ve vydatném dešti do kempu v Sázavě. Naštěstí pro nás se v kempu pod velkým přístřeškem koná soukromá oslava s opékáním selete na ohni. Stahujeme se kolem jak mravenci na med a ohříváme prokřehlá těla. Nakonec stavíme stany v drobném dešti. A samozřejmě vjemy druhého dne: první cvaknutí pana Pasti a upřímný smích všech, teplá voda, nafukovací kruh s prvními pasažéry, koupání kdykoli a kdekoli, výměna posádek, čtyři v kanoi, málo vody – drhneme, jezy sjízdné jen tak tak či vůbec, bíle kvetoucí řeka, malý Honzík s pádlem, malý Honzík spící na dně lodi, první pokusy nováčků o kormidlování, slunce na pravoboku i když jedem na západ, podivná obsluha v restauraci, lano na skákání na vrbě a radostné výkřiky skákajících duháků, hromy, blesky a obrovské kapky, vesta namočená v horku chladí, vesta suchá v dešti hřeje, voda shora, voda zdola, desítky zmoklých vodáků ohřívajících se u ohně pod opékajícím se seletem vedle úžasně hrající country kapely, teplá sprcha, neuvěřitelně malý záchod (nebo jsem já nepřiměřeně velká?), Tesco s čerstvým pečivem, kytara a zpěv, kapela a zpěv, kapky bubnující v noci na stan a pak ten šestý smysl: krásný pocit, že můžu být tady a těšit se na třetí den ...

Třetí den ráno balíme mokré stany a po snídani (tentokrát i s kafíčkem či čajíčkem v bufetu) vyrážíme v devět na třetí etapu směr Chocerady. Počasí je pro vodáka naprosto ideální – teplo a mírně oblačno, pofukuje větřík. Na oběd se stavujeme v hospůdce U Marjánky asi tři km před cílem. Do Chocerad dorážíme brzy, máme víc jak dvě hodiny do odjezdu vlaku. Chladíme se ve stínu, sušíme stany, Poky dává vodácký test a pak už jen jízda osobáčkem do Prahy a rychlíkem domů. No a vjemy třetího dne? Ráno se jez dal jet, teď už se nedá, před kanálem z elektrárny je v řece asi 10 cm vody, poklidná plavba, opalovačka na lodi, obídek U Marjánky, koupačka, někteří jdou vodou po svých, Kríša si vyrábí z kanoe kajak – slepuje pádla k sobě, háčci jako burlaci táhnou lodě a zadáci se opalují,  zadáci pádlují, háčci se opalují, dobrý den se na vodě neříká, tady jen ahóóój, druhé neúmyslné cvaknutí lodě, Kubula utopil mobil, hromadné shazování do vody před cílem, bahno u břehu při dojezdu, vytahování lodí, příšerné vedro, sušení stanů, poklidný odpočinek ve stínu, někteří spí, Pokyho nezcenzurované testové otázky, Pokyho výtečný nápoj vodáka ( Jack by ho nejraději vypil sám), vedro ve vlaku, vzpomínka na šílenou „noc s Michalem Davidem“ při průjezdu kolem kempu v Kácově, rychlík s klimatizovanými vagóny bez klimatizace, při otevření dveří ve stanicích se vzduch na nás přišel podívat, tma a liják od Čáslavi až domů a nakonec šestý smysl: krásný pocit, že jsem mohla být s vámi se všemi.

Díky Zlesi ještě jednou a za rok zase ahóóój!!!!


-Jana Rosecká-

< Zpět do kronik | Galerie Fotek