Noční hra

Chtěli byste nakouknout pod pokličku přípravného týmu vedoucích? ...

Do další akce zbývá:

200820092010
201120122013
201420152016
201720182019
LedÚnoBře
DubKvěČer
ČrvSrpZář
ŘíjLisPro
Vypadá to, že ve Vašem prohlížeči kalendář nebude fungovat :( ...
Zkuste použít třeba Google Chrome

Kdo je na břézku?


Celkem 2 návštěvníci:

2 cizí návštěvníci

Kroniky z akcí 2015/2016

Betonový nářez a dřevěná Regata

Účastníci: Ája, Big, Domča, Jarda, Jeník, Krýša, Majda, Majkl, Marťan, Maty, Matýsek, Niky, Pitris, Poky, Rudík, Šáry, Šíma, Štěpán, Tomes, Vojta

Sobota 18.4.2015


V sobotu jsem byl s Duhou na výletě. Hráli jsme hry a měli jsme velký výlet kolem betonových soch v okolí Nového Města na Moravě.

Nejvíc se mi líbilo u Výra. Lezl jsem po něm, ale úplně nahoru se nedostal nikdo, protože tam nebyly žádné schůdky. A taky jsem tam chytal žížaly a topil jsem je.

Když jsme byli u Budhy, tak se mě tam líbilo, jak jsem chytal myšku. V zemi jsem našel myší díru a klackem jsem se chtěl dostat dovnitř, když to nešlo, zkoušel jsem to ještě rukou. Chtěl jsem si vzít myšku s sebou domů na hraní, ale neulovil jsem ju, protože jsme odcházeli moc brzo. A to jsem byl skoro u ní, cítil jsem trošku teplej kožíšek.

Taky, když jsme byli u koupaliště, tak se mi líbil ten Katapult – Let do vesmíru. Lítal jsem hodně vysoko a daleko.

Když jsme přišli zpátky do školy, už jsem se těšil, až půjdu spát do spacáku a až si dám pizzu.

Před tím jsem si ale pěkně užil skákání na trampolíně a jízdu na koloběžce.

Po hezkém filmu se mi dobře spinkalo.

Matýsek

Sobota 18.4.2015


V sobotu v 8:00 hod jsme měli být u školy trojky. Naši ranní cestu provázelo chumelení. Když přišel Big, řekl nám, co budeme dělat a vpustil nás dovnitř.

Zuli jsme si boty a přesunuli se do šatny, kde jsme si odložili velké batohy, připravili malé na výlet a šli jsme do školních dílen vyrábět dřevené regaty. Každá dvojice si udělala svou vlastní loď.

Po uplynutí stanoveného času, jsme si vzali batůžky a šli jsme k okresu na autobus. Ten nás dovezl ke Třem studním. Tam jsme dostali instrukce, jak bude výlet vypadat a vydali jsme se, podle Pokyho GPSky, vstříc betonovým monstrům.

Prvního jsme objevili Hejkala. Když jsme k němu přišli, byl zcela rozcuchaný a po našem odchodu ještě víc, protože mu někteří lezli až do vlasů (viz foto). Menší děti i mně víc zaujaly houpačky, které se nacházely opodál.

Na louce před Hejkalem jsme hráli hru na Hejkala a turisty. Hra spočívala v tom, že Hejkal měl zavázané oči a ostatní se k němu měli dostat tak, aby je neslyšel a dotknout se ho.

Jako další na nás čekalo Káně. Když jsme si ho dostatečně prohlídli, šli jsme prozkoumat průlezky. Byl tam tobogán, skluzavka a houpačka. Pěkně jsme si to hraní užil. Pak nás ostatní zavolali na další hru. Rozdělili jsme se na dvě skupiny – káňata a myši. Pitris nám řekl pravidla a hráli jsme. Když jsme se dostatečně vydováděli, pokračovali jsme v putování. Vzali jsme to kolem hotelu Horník, za kterým naše Káně stojí a obdivovali dřevěné sochy (viz foto).

Další cesta vedla kolem rybníka přes bažiny, ve kterých se nejvíc vyžíval Matýsek. Prý se mu líbí, jak se houpe zem.

Po malinkým hledání jsme došli k Výrovi. Socha byla hned obsypaná dětmi, které si na ní zkoušely lezecké dovednosti.

Na tomto místě jsme si dali oběd, který nám připravili naší milí.

Hned vedle Výra je vybetonovaná díra, v létě slouží asi jako jezírko. Pár dětí do ní vlezlo a hrálo si na medvědy. Matýsek než se přidal k medvědům, hledal pod kameny brouky a žížaly. Brouci mu zdárně zdrhly, ale z žížal dělal uzlovací provázky a topil je v kaluži.

Po obědě a vyhnání medvědů z úkrytu jsme si dali hru. Hráli jsme po týmech rozdělených stejně jako u Káněte. Běhalo se do kopce, kde byla v korytech pod kamínky čísla, která jsme si měli jako tým zapamatovat. Pitris vše vyhodnocoval a počítal. Vyhrály myši nad káňaty.

Poky měl GPS po celou dobu uloženou u svého batohu, který dal neuváženě k medvědímu výběhu. Výsledek toho už možná znáte nebo se jej dovíte.

Málem jsem zapomněla, kromě Výra tu byli i krboví mužíčci. Ne jeden, ale hned dva.

Polními a lesními cestičkami jsme došli k Novoměstskému koupališti. Tam byl odpočinek, opět vyžití v podobě prolízaček a hry. V první hře jsme měli každá skupina ztvárnit ze všech svých členů monstra. Zadání znělo: na zemi mohou a musí být jen - tři zadky, tři ruce, tři nohy a tři hlavy. Big vše kontroloval a dokumentoval.

Druhá hra, nebo spíš bych to nazvala posilovačka pro vedoucí se jmenovala „Let do vesmíru“. Spočívala v tom, že si jeden vedoucí lehl na záda na zem, pokrčil nohy, dítě si sedlo na podrážky jeho bot a za pomoci dalších dvou vedoucích, kteří jej drželi za ruce, bylo katapultováno (vykopnuto) co nejdál.

Z nebe se sypal polystyren a my se vydali dál. Hned na kopci nad koupalištěm jsme objevili krásnou obrovskou sochu Budhy. Stála ale za plotem, tak byla ušetřena lezení chtivých dětí. Pod ní na mírně svažité louce jsme si zahráli hru Evoluce. Ve zkratce: z kapra se máte stát čolkem, z toho krtkem a kdo je lenochod, vyhrává. Říkalo se u toho zaklínadlo: čing čong.

Další naše cesta vedla přes Maršovice do Nového Města na Moravě kolem rybníku. Tam jsme si udělali menší pauzu a vyzkoušeli posilovcí stroje. Zjistili jsme, že na Piláku máme stejné.

Už jen kousek nás dělil od posledního betonového zázraku. Byl to hydrant u hasičárny, který ztvárňoval svatého Floriána, patrona všech profesí, které souvisejí s ohněm, takže i hasičů.

Na plácku vedle hasičské zbrojnice jsme si zahráli hru na ohníčky a hasiče. Hasič Florián s přehledem vyhrál.

Čas byl neúprosný a za chvilku nám měl jet poslední vlak z Města do Žďáru. Nasadili jsme svižné tempo směrem k nádraží. Že jsme šli hezky, vyšetřili jsme 5 minut na návštěvu Lidlu, kde jsme si mohli koupit, co jsme chtěli. Vlakové nádraží bylo přes silnici a vlak už tam na nás čekal. Cesta uběhla rychle. Co by dup jsme byli na žďárském nádraží. Odtud jsme šli ke škole. Tam jsme dostali tyto pokyny: 1.umýt nohy a připravit spaní, 2. Vzít věci na pizzu a jít dolů do jídelny. Vedoucí šli dělat pizzu. Přijela pomoc i Beruš.

Když jsme se sešli v jídelně, každý si připravil svoje nejoblíbenější ingredience na pizzu, nakrájel sýr, salám, zeleninu, cibuli, otevřel konzervu a když to bylo nachystané, dávalo se to na kousek těsta na plechu, který dostal každý přidělený.

Než se pizza upekla, dostali jsme každý vařené horké černé fazole zalité studeným mlékem. Byl to tradiční pokrm podávaný jako polévka. Někomu chutnaly, někomu ne, tak už to bývá. Pizzu, ale snědli skoro všichni.

Než dojedli poslední strávníci, měli jsme volnou zábavu v tělocvičně. Hráli jsme na honěnou. Matýsek běžel k vypínačům a v zápalu hry je všechny pozhasínal. Nezůstalo svítit ani jedno světlo a on z toho měl obrovskou radost. Big, který zrovna přišel, řekl, že teď bude půl hodiny tma. Výbojky, které tam jsou, musí tento čas chladnout, aby se mohly opět nastartovat a svítit.

Maminka pronesla, že by Maty zasloužil na zadek, což si možná v tu chvíli mysleli i další přítomní, ale Big se ho zastal, že to nemohl vědět, stejně tak jako to nemohl tušit ani nikdo z nás ostatních. Potom navrhl náhradní program: koloběžky a trampolínu.

Děkujeme Matýsku! :-)

Po skupinách jsme se vystřídali na obou atrakcích a pak jsme šli chystat oblečení na spaní a čistit zuby.

V jedné z tříd na nás čekal film Summerhill. Však než ho Big pustil, rozdal nám každýmu zalaminovanou obrázek s příšerkou, kterou jsme si mohli dát na modrý provázek a pověsit potom třeba na batoh. Bude nám připomínat tuto skvělou sobotu. Potom už nám nic nebránilo v koukání se na film. Byl o škole, kde si každý mohl dělat co chtěl. Mohl se učit, ale nemusel. Mohl si jen hrát nebo si hrát a někdy se učit.... Film se mi moc líbil. Když skončil, šli jsme do hajan.

Niky

Neděle 19.4.2015


Po probuzení do nedělního rána  jsme uklidili žíněnky z tělocvičny, na kterých jsme spali a veškeré věci, aby po nás nezůstal nepořádek. Šli jsme na snídani a ranní hygienu. Snídaně byla výborná. Měli jsme cereálie s jogurtem a čerstvým ovocem.

Kdo neměl hotové loďky, dodělal si je.

A pak už jsme všichni společně vyrazili na Regatu. Závod začínal na Stavišti odkud lodě vyplouvaly.

Všechny plavidla v pořádku dorazili do cíle.

… a už tu byl závěr celé akce (která byla super) a vyhlášení …

Šíma

< Zpět do kronik | Galerie Fotek