Pohybem k naději

I tento rok jsme pomohli dobré věci. Již tradičně jsme se zapojili ...

200820092010
201120122013
201420152016
201720182019
LedÚnoBře
DubKvěČer
ČrvSrpZář
ŘíjLisPro
Vypadá to, že ve Vašem prohlížeči kalendář nebude fungovat :( ...
Zkuste použít třeba Google Chrome

Kdo je na břézku?


Celkem 1 návštěvník:

1 cizí návštěvník

Kroniky z akcí 2015/2016

Pohádková víkendovka

Účastníci: Áďa, Ája, Beky, Deni, Heri, Honzys, Jarda, Jeník, Kadli, Katysh, Kiki, Kuba, Kubula, Marťan, Maty, Míra, Munzík, Pajda, Pasťa, Poky, Poli, Šáry, Soník, Štěpán

Pátek 13.2.2015


Účast: Katysh, Míra, Poky, Honzys, Heri, Kadli, Deni, Soník, Marťan, Pasťa, Maty, Jarda, Munzík, Kubula, Beky, Kiki, Šťěpán, Poli, Jeník, Šáry, Áďa, Ája, Pajda, Kuba

 

V pátek 13.2.2015 jsme autobusem vyrazili na naši víkendovou akci.  Do Vepřové. Hned po příjezdu jsme se šli ubytovat do místní školy. V jedné třídě jsme si rozložili aspacáky a další věci, následně jsme šli do tělocvičny hrát vybíjenou.Po večeři nás čekala noční hra. Byla super. Chodili jsme po vsi a zdárně plnili úkoly. Po noční hře jsme si vyčistili zuby a zalezli do spacáku.

Štěpán

Sobota 14.2.2015


Bylo něco málo po osmé. Únorové slunce nesměle vykukovalo zpoza mraků a skrz okenní tabule nás vítalo do krásného nového dne. Několikrát jsem se protáhl ve spacáku a už nás Pasťa s Jardou zvali na krátkou rozcvičku. Obuli jsme se a vyběhli klidnou ulicí, na níž slunce kouzlilo dlouhé ostré stíny. Minuli jsme požární nádrž a doběhli na prostranství za obchodem. Zde někteří z nás předvedli své oblíbené cviky a ostatní je opakovali. Abychom nezmrzli, vrátili jsme se rychle do školy, kde nás čekala chutná a výživná snídaně. Každý jsme dostali sáček s instantní ovesnou kaší s ovocem nebo oříšky a zalili si ji horkou vodou. Na vařiči se ohřívalo vanilkové mléko a ovocný čaj v hrnci čekal, až si jej nalijeme do lahví nebo termosek a vezmeme s sebou na výlet.

Sbalili jsme si jablko a oplatku ke svačině, pár dalších věcí a vyrazili ven po silnici do sousední vesnice. Ve Velké losenici jsme u hřbitova sešli z asfaltové cesty a vydali se pěšinou vztříc přírodě a novým dobrodružstvím. S přivřenýma očima jsme přešli otevřenou louku, na níž se slunce odráželo od panensky bílého sněhu a oslňovalo náš zrak úžasnou třpytivou září. Mrazivý vítr prohánějící se na stráních nás však přesvědčoval o tom, že slunci navzdory královna Zima stále vládne a neztratila nic ze své úctyhodné moci. Po chvíli jsme došli do lesa, kde jsme byli před větrem chráněni. Přestože se cesta začala ubírat do mírného kopce, šlo se nám lehčeji, někteří z nás dokonce začli za pochodu svačit.

Asi po kilometru jsme dorazili na poměrně velký palouk z jedné strany ohraničený nízkým smrkovým hustníkem a po zbytku obvodu sevřený mohutnými stromy starého vysokého lesa. Rozhodli jsme se zahrát si na tomto místě Ruskou schovávanou. Během vysvětlování pravidel vzduch rozrazil strašlivý zvuk, jako kdyby stovky obrů dupaly po zemi, lámaly stromy, drtily skály a mocný had Midgardsormr vrhl náš svět vztříc zuřícímu Ragnaroku. Všichni jsme se otočili za tímto podivným burácením a spatřili jsme Katysh s rozpačitým úsměvem na tváři, který nemohl znamenat nic jiného, než že tato křehká dívka právě složila maturitní zkoušku z prdění. Zasypali jsme kaňon, který se za Katysh vytvořil, odklidili stromy polámané tlakovou vlnou a zahráli si několik kol Ruské schovky.

Když nám začala být zima, vydali jsme se dál, abychom našli vhodné místo na oběd. Minuli jsme dělníky podniku Lesy ČR, pro jistotu šli ještě asi půl kilometru a pak jsme rozdělali oheň. Příjemně jsme se ohřáli, opekli si chleba a snědli ho s paštikou nebo ďábelskými tousty. Protože jsme byli už jen kousek od Račína, vyrazili jsme s vidinou teplé polévky a útulného prostředí místní hospody. Cestou jsme ještě u račínského rybníka potkali masopustní průvod. Maškary se s námi vyfotily a k lepšímu daly bujarou písničku doprovázenou na akordeon a ozembouch. V hospodě jsme si pak každý dali na společný účet polévku a na vlastní útratu pití. Já sám jsem si dal gulášovku, která byla naprosto vynikající; jako alternativu hostinec nabízel ještě česnečku a vývar.

Posilněni jsme se vydali dále na cestu vedoucí severním směrem a později se stáčející zpátky do Vepřové. Vítr už nadobro ustal, mraků od rána ještě ubylo a odpolední slunce nám připravilo velmi teplé ovzduší, jakoby chtělo společně se zbytkem světa oslavit svátek biskupa Valentýna. Dál jsme se ubírali lesem po rovných silnicích táhnoucích se mezi Račínem a Vepřovou. Povídali jsme si a cesta rychle ubíhala. Na jedné křižovatce jsme ještě sochy podobiznu Pata a Mata ze sněhu. Pak jsme došli na kraj lesa a už nás vítaly budovy Zemědělského družstva ve Vepřové. Prosli jsme vesnicí zpátky do školy, převlékli se a po krátkém odpočinku šli hrát hry do tělocvičny. Deni s Herim a Honzysem mezitím uvařili večeři, měli jsme kuřecí maso s rýží a zeleninou. Po večeři jsme ještě chvíli hráli hry s pohádkami a když se čas nachýlil, Katysh nám přečetla pohádku a my jsme jeden po druhém usnuli.

Míra

Neděle 15.2.2015


V neděli ráno byl budíček v 9 hodin. Rozcvička nebyla. Po budíčku jsme se převlékli a vyčistili zuby. Za chvilku přišla Deni a oznámila že je snídaně. Ke snídani jsme měli vánočku, kterou jsme si mohli namazat ramou nebo marmeládou. Až jsme dosnídali, sbalili jsme se. Po balení nám dala Beky pohádkový kvíz.  Kdo měl nejvíc bodů dostal lízátko. Pak jsme šli do tělocvičny a hráli jsme přehazku a vybiku. Mezi tím vedoucí uklízeli jídelnu a třídu. Asi tak ve 12 hodin jsme se převlíkli do venkovního oblečení vzali jsme si krosnu na záda a šli na autobusovou zastávku. Tam pro nás přijel autobus. My jsme nastoupili a jeli jsme domů. Moc děkujeme NUPEXU a Pokymu za nádhernou akci.

Kiki

< Zpět do kronik | Galerie Fotek