Pohybem k naději

I tento rok jsme pomohli dobré věci. Již tradičně jsme se zapojili ...

Do další akce zbývá:

200820092010
201120122013
201420152016
201720182019
LedÚnoBře
DubKvěČer
ČrvSrpZář
ŘíjLisPro
Vypadá to, že ve Vašem prohlížeči kalendář nebude fungovat :( ...
Zkuste použít třeba Google Chrome

Kdo je na břézku?


Celkem 2 návštěvníci:

2 cizí návštěvníci

Kroniky z akcí 2015/2016

CESTA DO KORUN STROMŮ

Účastníci: Beky, Big, Deni, Domča, Gog, Jarda, Karol, Kiki, Kolby, Krýša, Kubula, Marťan, Munzík, Muška, Pasťa, Persy, Poky, Poli, Šindel, Smolda, Soník, Štěpán, Tomes, Vojta

Pátek 13.6.2014


JAK JSME ŠLI K ČERTOVĚ STĚNĚ Hned potom, co jsme si vybalili a sbalili batoh na výlet, šli jsme k sousoší Bedřicha Smetany - Čertova stěna. Sousoší tvořilo pět postav a jeden kvádr, na kterém byla vytesána písnička Bedřicha Smetany. Potom jsme se vydali na cestu a šli jsme velice namáhavou krajinou. Když jsme vyšli nahoru k Čertově stěně, funěli jsme a hrozně jsme se potili. Ale stálo to za to. (pokračování)

Karol

Pátek 13.6.2014


JAK JSME JELI TAM Jízdní řád: Žďár nad Sázavou – Havlíčkův Brod, Havlíčkův Brod – Jihlava, Jihlava – České Budějovice, České Budějovice – Rybník, Rybník – Loučovice. Cesta ze Žďáru do Havl. Brodu : -Krátká, -Nebylo si téměř kam sednout. Cesta z Havl. Brodu do Jihlavy: -Podobné. Cesta z Jihlavy do Českých Budějovic: -Dloooooooouhé. -Hodně místa. Cesta z Českých Budějovic do Rybníka: -Hezký rakouský vlak OBB. -Stát v uličce je velmi příjemné a můžete si zde i popovídat anglicky. Cesta z Rybníku do Loučovic: -Tam nikdo nejezdí, takže jsme byli prakticky jediní na vlaku.

Kubula

Pátek 13.6.2014


JAK JSME ŠLI SPÁT V PÁTEK

Muška

Pátek 13.6.2014


JAK JSME JELI TAM Správná kronika by mněla začínat v minutu začátku akce, popřípadě dříve, pokud se stalo něco zajímavého. Tak tedy dobrá. V 11:30 jsme byli já, Deni, Smolda a Soník (+ zbytek naší třídy) ve vlaku, směrem na Jičín. Tam jsme měli 2-hodinový rozchod, který jsme využili k zakoupení obědu (někteří měli 5 tatranek, jiní 5 Milek). Poté jsme si udělali skupinovou fotku s naší třídou a poměrně přímo odjeli do Žďáru. Přijeli jsme v 17:30, přivítali nás rodiče a pan Pastyřík se slovy, že v 18:15 musíme být připraveni odjet do Loučovic. V 18:15 jsme tedy odjeli. Prvních 50 km cesty (z celkových 230) jsme projeli průměrnou rychlostí 50 km/h, což v nás vyvolalo dojem, že tento den do Loučovic nedorazíme. Naštěstí jsme dalších 180 km projeli legální rychlostí 130 km/h a tak jsme na místo dojeli ještě před půlnocí. Po cestě jsme poslouchali 3. letní párty Evropy 2, zastavili na pochybné benzince, potkali zpěváckou hvězdu, ztratili se ve městě, a tak podobně, jako na každé dobré cestě. Když jsme dojeli, zjistili jsme, že tělocvična je otevřená, ale žádné děti tam nejsou. Našli jsme ale Biga, který nás ubezpečil, že děti nesnědl a řekl nám, co máme dělat dále. Cestu jsme všichni přežili vcelku ve zdraví a mohli jsme prožít další chvíle této akce, o kterých jsou další části této kroniky.

Pasťa

Pátek 13.6.2014


JAK JSME ŠLI SPÁT V PÁTEK Když jsme se vrátili z únavné výpravy na Čertovu stěnu, připravili jsme si věci na spaní a šli na večeři, každý si vzal to, co si dovezl z domu. Potom jsme měli asi 20 minut odpočinek (což znamená, že jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Potom Big řekl, ať si lehneme do kroužku, a začal číst knížku jménem Mudrc, surfař a bussinesswoman, četl asi púl hodiny a pak jsme šli spát.

Poli

Pátek 13.6.2014


JAK JSME ŠLI K ČERTOVĚ STĚNĚ (pokračování) Výhled byl krásný a daleký, lesy se rozprostíraly kolem nás a pod horou, na kterou jsme vylezli, tekla Vltava. Slezli jsme až do rokle k ní, prodírali se houštím a kopřivami a pak zase nahoru k Čertově stěně. Dalo nám to docela zabrat, ale zvládli jsme to. Zpátky jsme šli za šera po silnici do Loučovic.

Šindel

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŠLI NA SKÁLY V sobotu cestou z Lipna jsme si udělali výstup na skalnatý kopec nedaleko Loučovic. Během výstupu na vrchol jsme si hráli hry a taky jsme založili novou kešku. Na vrcholu jedné ze skal byl bezva výhled. Cestou dolů Štěpán ztratil mobil, ale Gogo ho naštěstí našel. Zbytek cesty proběhl bez komplikací a do Loučovic, kde jsme měli základnu, jsme dorazili v pořádku.

Jarda

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŘÁDILI V TĚLOCVIČNĚ  V sobotu 14. 6. po výletě jsme si hráli . A hráli jsme různé hry.  Hráli jsme třeba fotbal, hru Revoluce a Muška s Karol si házely flaškou na pití a nejvíce mě pobavilo to , když si Krýša zašíval kalhoty. A potom jsme šli na večeři. Byla moc dobrá.

Kiki

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŠLI NA LIPNO

Kolby

Sobota 14.6.2014


JAK JSEM ŘÁDIL V LANOVÉM CENTRU V sobotu jsme se vydali do lanového centra. Když jsme přežili cestu vlakem a došli pěšky na kopec, tak jsme si sedli a najedli jsme se naší májky a chleba a okurky a pak jsme si šli pro lístky. Když jsme měli všichni alespoň 1 lístek a prošli jsme turniketem, tak jsme šli po stezce v korunách (zpočátku u kmenů) stromů. Byly zde různé zastávky s důležitými informacemi. Po dlouhé cestě směrem nahoru jsme došli až do spirálovité stavby na konci stezky (to už bylo u korun stromů). Výškofobici (nebo jak se tomu říká) se báli vyjít až nahoru. Nahoře byl krásný výhled do kraje (koruny stromů už nepřekážely). Když jsme všichni byli dole (ne úplně na zemi), tak každý dostal lístek na tobogán a potom jsme postupně projížděli tobogánem, po kterém jsme všichni byli proklepaní. Poté jsme šli na různé lanové něco (nevím jak to popsat) a okradli jsme lišáka o balónky a pak jsme se vydali zpět do školy.

Krýša

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŠLI SPÁT V SOBOTU Po večeři, kterou tvořili vynikající fazole, jsme se vrátili do tělocvičny. Zde se odehrávaly dobrovolné aktivity (kopání na branku fotbalovým míčem, sledování filmů se Smoldou, nebo si prostě jen povídat s kamarády). Deni pak vytvořila kratičkou překážkovou dráhu pro 3 děti. Až bylo všech her dost, Big nás svolal, abychom se sešli uprostřed tělocvičny a vzali si spacáky. Big nám předčítal úryvky z knihy. Bylo to velmi zajímavé (a někteří velmi unavení jedinci usnuli). Cca po 20 minutách Big skončil a poslal nás na kutě.

Marťan

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŠLI SPÁT V SOBOTU V sobotu večer jsme jsi zahráli hry já jsem hrál hry se zápalkami né ,že bych něco podpaloval takovej pyroman nejsem zápalky nám sloužili jako platidlo místo žetonů byla to taková matematiko-strategická hra. Ostatní hráli další jiné hry nevím přesně co moc jsem je nesledoval soustředil jsem se na hru. Po hrách nás svolal Big a rozdělili jsme jsi kroniky pak jsme jsi četli z knížky Mudrc, surfař a byznysmenka. Pak jsme jsi šli poklidit protože bychom ráno nestíhali poté jsme se uložili na kutě.

Munzík

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŠLI DO KORUN

Persy

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŠLI NA LIPNO Po -aspoň pro mě- brzkém budíčku a výtečné pomazánkové snídani, připravené ranními ptáčaty, jsme se vydali k vláčku směrem Lipno. Jeli jsme ve vyřazeném vagónu metra, který se nám podařilo obsadit na místo přesně. Mohl jsem si tak dokonale vychutnat magický moment, kdy v posvátném tichu před všemi podával průvodčímu svoji In-kartu s parádní vymožeností - elektronickou jízdenkou. Nekonečná vesnice Loučovice se s námi táhla skoro celou cestu. Po příjezdu do Lipna jsme se pod branou z drátů vysokého napětí vydali nahoru na hráz, když v tom jsem si všiml, že v areálu elektrárny je pro veřejnost jakási expozice o elektrárně. Oficiálně bylo sice otevřeno až od následujícího dne, ale to bychom to nebyli my, abychom to nezkusili. Přivítal nás na pohled i poslech nepříjemný pan průvodce, který nás ale celkem ochotně pustil dovnitř a ponořil nás do tajů vodní elektrárny Lipno. Hned na úvod zaujal klip na výbornou firemní píseň skupiny ČEZ: https://www.youtube.com/watch?v=trcQHQroHyw. Doteď mi v uších zní verše jako "Já si v pračce vyperu, já mixuju v mixéru, já si trávu poseču a já bábovku sp&aac ute;lím," nebo chytlavé "My jsme všichni ČEZ, jsme všichni ČEZ..." Poté následovala prezentace vodních zdrojů energie a elektrárny s unikátním, pánem mnohokrát mnohokrát zmiňovaným "3600 metrů dlouhým tunelem," který vede až do Lipna II nad Vyšším Brodem. Na závěr prezentace jsme viděli amatérské záběry tragické povodně z roku 2002, doprovázené Smetanovou Vltavou. To záběrům dodávalo celkem respekt. S vidinou mas vody tryskajících přes přepad hráze jsme se vydali nahoru, kde nám Jarda povykládal svoji prezentaci o Lipně, a pak už vzhůru do korun stromů...

Rosi

Sobota 14.6.2014


JAK JSME BYLI NA SKÁLÁCH

Štěpán

Sobota 14.6.2014


JAK JSME VAŘILI FAZOLE V sobotu jsme vařili večer večeři. Vařil Big, Kolby, Denni, Persy, Krýša, a já Vojta. Vařili jsme kovbojské fazole. Bylo to dobré,alespoň mě to chutnalo. Dali jsme tam fazole, maso, zeleninu, cibuli a jeden kamen, který se mi dostal na talíř ...

Vojta

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŘÁDILI V TĚLOCVIČNĚ Když jsme se vysprchovali, šli někteří vařit a ostatní si buď lehli, nebo hráli nějaké hry. Většina hrála něco jako fotbal na jednu bránu - kopej, co můžeš a snaž se trefit do brány a nikoho při tom nezranit- protože měli asi nově natřenou podlahu a šíleně to klouzalo. Deni vymyslela pro pár dětí (pro Vojtíka, Tomese a asi Kolbyho) opičí dráhu (slalom, po čtyřech odkutálet míč …). Potom přišel Krýša a vysvětlil nám systém večeření. Pak se jedna polovina odešla navečeřet.  Puboši (+KiKi) si zahráli fotbal na dvě brány a v 8hod šli taky směr kuchyňka. I když byli všichni po večeři plní, znovu se někteří přiměli a stříleli na bránu. Ostatní odpočívali, hráli hry se sirkami (nevím, jak se ta hra jmenuje, ale nic u toho nepodpálili J), poslouchali písničky, na něco se dívali nebo si jen povídali.

Beky

Sobota 14.6.2014


JAK JSME VAŘILI FAZOLE

Deni

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŠLI DO KORUN

Domča

Sobota 14.6.2014


JAK JSME ŘÁDILI V LANOVÉM CENTRU Po sjetí tobogánu se nám ještě nechtělo do divočiny, a tak jsme se rozhodli, že si ještě vyzkoušíme lanové překážky v lanovém centru. Dokonce bylo přístupné i pro dospělé, což Rosiho nadchlo, ale jen na chvíli, protože děti na něj byly v přesile. Lanové překážky bavily nejvíc asi Krýšu, který na nich vydržel nejdéle, stihl je oběhnout asi tisíckrát, občas se držel jen rukama, občas nohama a občas ničím. Snad jen několik cizích malých dětí bylo smutných, poté co kolem nich naše ne až tak malé děti několikrát proběhly a skoro je setřásly z překážek. To už jsme si řekli, že nebudeme riskovat setkání s velkými a rozzlobenými tatínky, a tak jsme pokračovali ve výletu směrem na Luč.

Gog

Neděle 15.6.2014


JAK JSME JELI DOMŮ Ještě na zastávce v Loučovicích nám Rosi řekl, kudy pojedeme, kde budeme vystupovat, jak dlouho pojedeme a kolik máme na přestup. To všechno proto, aby se pořád někdo nevyptával, jak dlouho ještě, kolik ještě, kdy, kam, kde, proč.... Když jsme uslyšeli Loučovickou žehličku (lokomotiva) s vagónky, vedoucí nám řekli, ať si stoupneme na první kolej a ani se nehneme!!! Naštěstí jel vlak na druhou. Nastoupili jsme do posledního vagónku a jeli tam úplně sami. Žehlička nás zavezla až do rybníka. Ne, do Rybníka. Tam jsme počkali, až přijede luxusní osobák z Linzu. Ten byl parádní! Někteří jen tak povídali, někteří věštili budoucnost - kdo si koho vezme, někteří poslouchali muziku a někteří trochu zlobili - skládali dva propagační katalogy do sebe, aby pak nešly odtrhnout ani dvěma tanky...V Českých Budějovicích jsme vystoupili a těšili se na další luxusní vláček. Ten měl trošku zpoždění, tak jsme a nástupišti 2 S začali hrát Bigovu hru s číselnými hádankami. Ta nám vydržela až do Jihlavy, což bylo skoro dvě a půl hodiny. Jinak každý trávil čas jinak - někdo si povídal, někdo si povídal nahlas, někdo řval, někdo si k tomu pouštěl muziku a někdo k tomu ještě bubnoval, někteří pořád hráli hádanky a volali Bigúúú, Bigúúú, Bigúúú... Někteří pořád chodili na záchod, někteří pořád otvírali a zavírali elektronické dveře a někteří stihli i posvačit zbylou vánočku s marmeládou a nakonec Rosi ještě některé zklidnil hrou se sirkami. Někomu se v tom chaosu trošku nedařilo si číst... V Jihlavě jsme se těšili na malý obídek, ale nějak tam nebyl žádný stánek ani hospůdka. Nakonec přiběhl Big s tím, že máme rychle přeběhnout ke stánku na druhém konci nástupiště a tam jsme dostali objednaný párek v rohlíku. Paní byla skvělá - za dvacet minut stihla vyrobit dvacetčtyři kusů a ještě nás zkasírovat. Přešli jsme do dalšího vlaku a jeli do Havlbrodu. To už bylo na chvilku a přestupovali jsme naposledy v tom Brodě. V rychlíku jsme strávili asi půl hodiny a Big se s námi rozloučil a poděkoval za společnost. Ve Žďáře už na nás čekali rodiče, prarodiče a jiní příslušníci, nebo jsme došli domů sami. Gogovi to nestačilo, tak jel ještě hodinu až do Brna. Cestování může být někdy docela zábava, i když je to občas nuda...

Big

Neděle 15.6.2014


JAK JSME UKLÍZELI

Smolda

Neděle 15.6.2014


JAK JSME JELI DOMŮ Hned po tom, co jsme poměrně narychlo vstali a uklidili jsme vyšli (nebo se spíš rozběhli...) na vlak. Poněvadž jsme měli jen asi deset minut, rozhodli jsme se zkrátit si cestu přes pozemek "strašidelného domu", který stál naproti škole. Po příchodu na nádraží následoval obvyklý dotaz: "Co to tady tak smrdí???", sčítání lidstva a pak příjezd vlaku. Stihli jsme to všechno :D. Vzhledem k tomu, že dostat se od Lipna do Žďáru vlakem je poměrně náročný úkol, ani my jsme neměli výhody. Za cestu jsme vystřídali pět vlaků, přičemž všechny z nich byly nad Míru luxusní. Nejlepší z nich byl ale vlak z Rybníka (místo prvního přestupu) do Českých Budějovic (nečekaně místo druhého přestupu...). Tenhle vlak pro nás totiž přijel až z dalekého Linzu z Rakouska!!! Soník (já) a Krýša (možná ty... :D) dostali geniální nápad (jako vždy... ;)). Popadli dva naprosto stejné asi 500 stránkové časopisy a dali se do "boření mýtů". Skutečně dvě po stránce do sebe "zalistované" knihy nejde rozdělat :D. Chudáci Rakušané... Z Budějovic jsme se bavili už mnohem kolektivněji. Hráli jsme hru, o které sice nikdo neví, jak se jmenuje, ale je fakt super. Má to moc složitá pravidla (ne nemá, ale pšššt....) a nechci vás unudit k smrti (nechce se mi to rozepisovat, ale pšššt....). A jen tak mimochodem, Gogo nemá rát automatické věci (dveře, topení, děti a tak... :D) - nemůže si při jejich zvuku číst! V Jihlavě (kdo by byl řekl, že je to místo třetího přestupu) jsme díky přebytku peněz z akce dostali každý párek v rohlíku a už jsme frčeli do HavlBrodu - vlakem, který má až moc vychytané zamykání dveří u záchodu... ;). A z Brodu do Žďáru, kde jsme se rozutekli všichni do svých domovů... Tak ahoooooj.

Soník

Neděle 15.6.2014


JAK JSME UKLÍZELI

Tomes

< Zpět do kronik | Galerie Fotek